Den kdy skončil 23. letní tábor se Sagitta, táborový rádci, a Jim s Věrou domluvili, že se k večeru u ní sejdou, aby u sklenky vína tábor úspěšně rozebrali a uzavřeli.
Možná bych i přišel, ale už mi nezbýval čas. Z tábořiště jsem se vrátil odpoledne, a musel se v první řadě postarat o Jirku s Ondrou, protože zítra pojedou k bráchovi. Vybalit, vykoupat, vyprat, nakoupit, uvařit, apod. Večer jsem naopak věnoval táborové dokumentaci, abych hromadu papírů nějak roztřídil a zařadil.
Následující den odvezl kluky k bráškovi na chalupu, kde stráví týden prázdnin. Později zajel za Akélou, zpravit ho o průběhu tábora, a nabrat nějakou energii.
Akéla vždy věděl, co potřebuji, jak mi je, věděl jak mě podpořit. Byl to takový můj druhý táta, a já mu byl vděčný za každé slovo povzbuzení. Řeč přišla i na můj projekt na podporu roverů. Opětovně mi doporučil, zajet co nejdříve s mým pojetím roveringu za br. Johnym, abych mu ho představil.
Po táboře jsem měl dva týdny pro sebe díky Věře. Nabídla mi, že mi může vystavit neschopenku, abych se mohl dát dohromady. Stalo se, i proto, že jsem chtěl tento čas věnovat roverům a dotažení našeho tábora do konce.
Zajel nejprve na tábor dívčí Šestky na Kocourkáč, abych se tu setkal s Ďubinou a Prckem. Obě měly vůdcovské zkoušky, navíc byly absolventkami FONsu. Sestra Majka, která tábor vedla, mi dovolila, abych s nimi mohl na téma roveringu promluvit. V hrubých rysech jsem jim potom nastínil, co zamýšlím, a jestli mohu počítat s jejich pomocí. Byly nadšené, a já mohl spokojeně zamířit za br. Johnym.
K br. Johnymu jsem se nejprve telefonicky objednal, a s fasciklem papírů zazvonil u jeho dveří.
Uvařili si čaj a začali diskuzi. Nejprve se zeptal na děvčata, jestli ses. Sluníčko má hotové VZ. Ubezpečil jej, že o prázdninách VZ dokončila v Jindřichově Hradci. Ptal se na Mamuta, protože na táboře ho neviděl, tak jestli se od té doby ozval. Musel jsem odpovědět po pravdě, že jsme oba vsadili na špatnou kartu.
Přičemž poznamenal, že právě takový, jako je Mamut mají u současného vedení Junáka zelenou, a staví na nich budoucnost. Shodli jsme se na tom, že takyskauty, nikdy neprošli celou skautskou výchovou, a proto nejsou vhodnými kandidáti na vyšší funkce v Junáku. Tím jsme se dostali k roveringu, a cože jsem mu to přinesl.
Trvalo celé odpoledne, než jsem rozptýlil některé jeho pochybnosti. Dokonce jsem musel ukázat i korespondenci, kterou jsem na toto téma vedl se světem. Jemu osobně se to zamlouvalo s jednou podmínkou.
Musím se zaručit, že nebudu stahovat rádce z oddílů. Posléze souhlasil s tím, že zanedlouho se má sejít ORJ a on mě na ní zve. Tady mám svou vizi roveringu odprezentovat, a pokud to okresní rada schválí, teprve potom dostanu souhlas...
