V čele LINPRRTY stála devítičlenná rada. Ta sestávala ze třech stálých členů (včetně mé maličkosti), kteří měli vůdcovskou zkoušku. Dále šesti, tajným hlasováním volených členů, s ročním mandátem. Lichý počet členů, měl vyloučit patové hlasování v budoucnosti. LINPRRTA měla své stanovy, s kterými byl každý seznámen v přihlášce, a svým podpisem stvrdil svůj souhlas.
Mimo jiné, obsahem byl i odstavec, který stanovil, kdo se může stát členem rady. Zvolen mohl být každý; podmínkou bylo, že nevykonává žádnou činovnickou funkci ve svém oddílu (středisku). Naopak zavazoval volenou radu, že po dobu své funkce, nebude o své vůli vykonávat, ani usilovat o funkci ve svém oddílu (středisku). Stanovy LINPRRTY ve své podstatě naplňovaly původní vizi, tak jak jsem ji předložil všem účastníkům ORJ.
Dostávám se k financování. Tady byl z počátku problém. Hned na první BSJD přišlo půl stovky lidiček do naší klubovny, druhé setkání hostilo o pár desítek více atd. Byl to sice projekt pro všechny, který ale zpočátku platil můj oddíl, později přispěla ORJ na vydávání vlastního LINPRRTA časopisu. Tím byl přísun peněz vyčerpán. Liga si ale později i tak vše hradila. Jednak z účastnického poplatku (startovné), sponzoringu, a nějaké finance vydělala sama. Liga nebyla právním subjektem, byl proto založen účet na soukromou osobu, zároveň jako hospodáře.
V čele LINPRRTY jsem stál půldruhého roku, tak jak jsem slíbil. Posléze jsem za sebe navrhl schopnou náhradu (bratra Lopaťáka), a sám se stáhl do ústraní, abych se mohl věnovat svému oddílu. Přesto jsem dění v LINPRTĚ neztratil ze zřetele, pomáhal dál, jakmile rada potřebovala. LINPRRTA měla zhruba 250 členů.
Liga se dostala do stádia - překročit hranice okresu. Po počátečním dopisování, přijeli na stáž roveři i rangers z Vysočiny, Písku, aby okoukli jak to v LINPRRTĚ chodí. Ale…
