Skautský systém k tomu využívá tzv. bodování. Podporuje soutěživost, podněcuje u jednotlivce, bez rozdílu věku i pohlaví, smysl pro týmovou sounáležitost, soustředění na svůj výkon.
Dětem by měl být srozumitelně vysvětlen princip táborového bodování. Ale jak kompenzovat body dětem (družinám), které budou krátkodobě mimo hru (př. v kuchyni, nemoc). K dokreslení reality poznamenám, že mi z každého kmene chodil jeden človíček do služby v kuchyni, včetně rádců. Služba započala s odp. klidem, končila druhý den po obědě.
Tento bodovací systém však vyžadoval přípravu už před táborem, která se vyplatila. Předem připravit bodovací tabulky pro družiny a to - na každý den, ve formě notesu, kterému jsme říkaly Wampum. Každá družina vlastnila Wampumy dva. Jeden byl pro rádce, druhý pro družinu. Wampumy byly přes den uloženy u vůdce tábora, aby se předešlo jejich ztrátě…
Až jsem si vzpomněl na jednu Setonovu knihu. Na vyprávění starého indiána, kterak posílal mlaďochy, aby lezli na horu, kam jim síly stačí. Na důkaz, kam až vystoupali, měli ulomit a přinést z místa větvičku. Podařilo se! Vznikly Malé / Velké činy, jejichž název jsem převzal z woodcraftu.
Odpadly i otázky, jak nahradit družině, či jednotlivci body. Aby se dosáhlo pokud možno spravedlivého výsledku, musely být družiny rovnoměrně rozloženy, co do počtu členů i věku. Z tohoto důvodu byly družiny koedukované. Členy jedné družiny byli skauti, skautky, vlčata i světlušky...
