Aby pomohl novým rádcům družin, ale i vlčatům a světluškám, začal Patt vydávat tzv. Rádcovníky. V podstatě se jednalo o krátké metodické listy, kde měl každý najít různá témata na schůzky.
Šnek se byl podívat na několik schůzek a jeho resumé bylo jednoznačné. Družiny jsou v rozkladu, zvlášť družina Medvědů pod vedením Borka. Sice je připravený na schůzku, ale jeho družinový program, postrádá skautskou šťávu, a on sám nemá v družině žádnou autoritu.
Patt si o tom následně promluvil s rádci a podrádci, ale ti mu oponovali tím, že těžko mohou realizovat byť malou soutěž, když nový kluci, kteří přibyli ze smečky, toho moc neumí. Musí jim proto věnovat víc času, a starší se tím pádem začnou nudit.
Došlo to až tak daleko, že za Pattem přišel Borek, a se slzami v očích mu oznámil, že dál nechce dělat rádce družiny. Patt to musel vzít na vědomý, a usilovně přemýšlel, jakou rošádu udělat, aby zachránil rozjetou družinu. Borka už do družiny nemohl vrátit. Věděl velmi dobře, že by ho tím úplně ztratil.
Na OR pozval i podrádce Medvědů Minutku. Požádal ho o souhlas, zda by převzal družinu s tím, že si může vybrat i svého nového zástupce. Velmi si oddechl, když Minutka souhlasil. A co bude dělat Borek? Tomu navrhl jako léčbu, a aby přišel na jiné myšlenky, docházet na schůzky vlčat.
Pinocio začal ihned protestovat, nikoho přeci nepotřebuje. Ale když mu Patt řekl, že Borek může pomoci třeba tím, že si vezme kytaru, nebo flétnu, aby si mohli vlčata konečně zazpívat, nakonec svolil. Od Patta to byl tehdy husarský kousek, protože Borek prakticky vlčata pro oddíl zachránil. A Pinocio, Patt už si uvědomoval, že bude muset zasáhnout, ale nejlépe mezi čtyřma očima, ne na OR.
Počátkem listopadu bratr Pinocio absolvoval VZ v Sezimově Ústí. Sestra Sluníčko zase v Jindřichově Hradci, kam ji Patt osobně doprovodil (odvezl). Při té příležitosti se chtěl setkat s bratrem Lišákem, který vedl místní rovery a rangers, aby jej informoval o Linprrtě, případně domluvili nějakou spolupráci.
A tak vznikla pár týdnů nato oddílová soutěž Uzlařská regata. Regata se vyvedla, a měla své pokračování i v dalších letech pod vedením oldskautů. Patt požádal oldskauty, zda by se ujali pořadatelské činnosti, a povýšili tak soutěž na záležitost okresního významu. Na vázanou stavbu, pokud vím, ale nikdy nedošlo.
Oldíci byli nadšení, měli úspěch, a hlavně novou činnost pro skautskou droboť. Regaty se pořádali v oddílech a ti nejzručnější se následně účastnili finále. Soutěž měla svá přísná pravidla, soutěžící se dostavili v krojích, oldíci se hádali jako malé děti, nakonec byly rozdány diplomy i věcné ceny. Prostě byla u toho skvělá zábava...
