Pak jsme se rozvinuli do linie a jako záloha si za prudké palby vyhrabali v zemi úkryty, v nichž jsme leželi až do rána.
Časně ráno bylo nařízeno, že se máme vrátiti do vesnice. Ještě za tmy jsme se vydali nazpět. Ti, kteří se opozdili a šli za dne, byli opět krutě pronásledováni prudkou střelbou.Shromáždili jsme se a pokračovali dále na pravé křídlo. Tam jsme si vykopali dobré zákopy, v nichž jsme několik dní stáli proti nepříteli.
Pro jídlo jsme museli choditi téměř dvě hodiny cesty k našim polním kuchyním, a to skrze nepřátelskou střelbu. Jednoho dne jsme opět nesli oběd a cestou zabloudili. Místo ke svým jsme přišli k osmému zeměbraneckému pluku. Pak jsme museli přejíti širou louku směrem k místu, kde ležel náš pluk.
Nebylo radno, aby šlo více mužů pohromadě. Museli jsme postupovati jeden za druhým ve větších rozestupech, aby nás nepřítel nezpozoroval. Nesl jsem v přikrývce chleba a pospíchal přes louku. Tu si mě některý srbský vojín zaměřil. Kule mi fičely tak těsně okolo hlavy, jednou z té a podruhé z oné strany, že jsem si myslel, že mu neujdu.
Padl jsem na zem a skryl se za ranec s chlebem. Střelec přestal páliti. Plazil jsem se po zemi a táhl za sebou ranec, až jsem se po delší chvíli dostal k blízkému potoku, kde byl úkryt a husté křoví. Tam jsem byl v bezpečí a šťastně došel ke své setnině.
Po několika dnech nepřítel opět ustoupil. Postupovali jsme stále za ním a docházelo k větším i menším srážkám. Na všechno už nepamatuji – kudy jsme šli a kde se co dělo, až jsme se dostali k městečku Lazarevač (* Lazarevac, Srbsko).
Městečko Lazarevac, do jehož okolí dorazil František Holický se svým plukem v listopadu 1914. Rekonstruovaný a digitálně kolorovaný obraz.
Tam jsme zajali asi čtyři sta Srbů, u nichž jsem dva dny sloužil jako stráž. Potom zajatce odvedli, já se vrátil ke své setnině a znovu jsme táhli za nepřítelem několik hodin od města. Odpoledne jsme jej dostihli u jedné vesnice, kde až do večera trvala prudká střelba na obou stranách.
Večer jsme šli na výzvědy – jeden desátník a osm mužů. Dostali jsme se blízko k nepříteli, slyšeli hovor i to, jak pracují na zákopech. Vrátili jsme se a hlásili, že nepřítel je za námi. Potom byla vyslána celá druhá četa, abychom vyzvěděli, jak je nepřítel silný.
Přišli jsme blízko k jeho předním strážím. Ty nás však za jasné noci zpozorovaly, počaly do nás prudce stříleti a odrazily nás.
Srbští vojáci připravení k obraně polního postavení během bojů na frontě. Rekonstruovaný a digitálně kolorovaný obraz.
Jak se rozednilo, začala znovu prudká palba. Střelivo nám docházelo a oddílu, který odešel pro další, jsme se již nedočkali. Nepřátelské kule do nás začaly fičeti z pravé strany a potom i zezadu. Za sebou jsme slyšeli veliký hluk a křik. Srbové byli za námi.
Dostali jsme rozkaz stáhnouti se z vrchu do hluboké rokliny, abychom mohli nastoupiti nazpět. Ale už bylo pozdě…
Poznámka: Lazarevac leží jižně od Bělehradu v prostoru řeky Kolubary. Holického vyprávění časově spadá do bojů na podzim roku 1914, které vyvrcholily bitvou na Kolubaře. Jeho legionářský záznam uvádí, že padl do zajetí 28. listopadu 1914 právě u Lazarevace.
Osmým zeměbraneckým pěším plukem Holický pravděpodobně myslí c. k. zeměbranecký pěší pluk č. 8, jehož posádkovým městem byla Praha.
