Zápisník z Velké války VI. - Pod palbou

Pod palbou

Pak jsme se rozvinuli do linie, jako záloha za prudké palby vyhrabali v zemi úkryty a leželi v nich do rána. Časně ráno bylo nařízeno, že máme jít nazpět do vesnice. Ještě za tmy jsme se vraceli. Kteří se opozdili a šli za dne, byli opět krutě pronásledováni prudkou střelbou. Shromáždili jsme se a šli dále na pravé křídlo. Tam jsme si vykopali dobré zákopy, kde jsme byli několik dní proti nepříteli.

Pro jídlo nám bylo chodit skoro dvě hodiny cesty, kde byly naše polní kuchyně, vzdáleny skrze nepřátelskou střelbu. Jednoho dne opět neseme oběd a cestou jsme zabloudili. Místo k našim, jsme přišli k osmému zeměbraneckému pluku, pak jsme museli přes širou louku v tu stranu, kde ležel náš pluk. Chodit více mužů pohromadě nebylo radno, museli jsme jít jeden za druhým na větší vzdálenost, by nás nepřítel nezpozoroval.

Nesl jsem v přikrývce chleba, pospíchám přes louku a tu si mě některý srbský vojín zaměřil. Tak těsně mi kule fičely okolo hlavy, jednou z té a po druhé z oné strany, už jsem myslel, že mu neujdu. I padl jsem na zem a skryl se za ranec s chlebem, a on přestal pálit. Plazil jsem se po zemi, táhnouc za sebou ranec s chlebem, až jsem se tak dostal po větší chvíli k blízkému potoku, kdež byl úkryt a husté křoví. Tam jsem byl v bezpečí a šťastně došel k mé setnině.

Po několika dnech nepřítel opět ustoupil. Postupovali jsme stále za ním, přičemž byly větší i menší srážky. Na vše už nepamatuji, kudy jsme šli a kde se co dělo, až jsme se dostali k městečku Lazarevač (*Lazarevac, Srbsko). Tam jsme zajali asi čtyři sta Srbů, u nichž jsem byl dva dni jako stráž. Pak zajatce odvedli, já přišel zase k setnině a táhli jsme opět za nepřítelem několik hodin od města. Odpoledne jsme jej dostihli u jedné vesnice, kde byla prudká střelba na obou stranách až do večera.

Večer jsme šli na výzvědy, jeden desátník a osm mužů. Přišli jsme blízko k nepříteli, slyšeli hovor, a jak pracují na zákopech. Šli jsme nazpět a hlásili, že nepřítel je za námi. I byli jsme opět vysláni, celá druhá četa, abychom vyzvěděli, jak je nepřítel silný. Přišli jsme blízko k jejich předním strážím, ale ty nás za jasné noci zpozorovali a počali do nás prudce střílet a my byli odraženi.

Jak se rozednělo, počala zase prudká palba. Střelivo nám docházelo a oddíl, který šel pro jiné, toho jsme se více nedočkali. Nepřátelské kule počaly do nás fičet z pravé strany, pak i odzadu. Slyšeli jsme za sebou velký hluk a křik a Srbové byli za námi. Dostali jsme rozkaz se stáhnout s vrchu do hluboké rokliny, by mohli jsme nastoupit nazpět, ale už bylo pozdě..!