Než jsme seběhli dolů, už se proti nám hnala veliká přesila nepřátelského vojska s ohlušujícím křikem: „Urááá!“
Vojáci měli v jedné ruce pušku s nasazeným bodákem a v druhé ruční granáty, které počali mezi nás metat. Nebylo nám možno tak veliké přesile odolat. Nepřítel nás odzbrojil a byli jsme zajati.
 |
| Odpočinek rakousko-uherských zajatců pod dohledem ozbrojené stráže. Rekonstruovaný a digitálně kolorovaný obraz. |
To bylo 28. listopadu 1914 asi v deset hodin dopoledne. Totéž se stalo s naším druhým praporem předešlého dne.
S velikým spěchem nás hnali celý den až do noci, asi do jedenácti hodin. Dorazili jsme do jednoho městečka, kdež už byl v jednom domě náš druhý prapor. Pro nás uvnitř nebylo místo, a tak jsme museli přenocovati v dešti na ohrazeném dvoře.
Ráno jsme dostali každý jeden chléb a vydali se na další pochod. Večer jsme dorazili k jednomu osamělému hostinci u silnice a tam nás vehnali na louku. Z jedné strany byl široký potok, z druhé strany kolem nás stráže. Noclehovali jsme v dešti a zimě pod širým nebem.
Příštího rána jsme se vydali znovu na cestu. Až do večera jsme šli v dešti a blátě, bez jídla, než jsme došli do města Krakujevce (* dnešní Kragujevac v Srbsku). Tam nás odvedli za město do jedné cihelny, kde už bylo plno zajatého našeho vojska od různých pluků. Nemajíce pod střechou místa, našel jsem si nocleh venku pod schody. Chvíli jsem únavou spal, pak jsem se však zimou probudil a běhal po place až do rána.
 |
| Kolona vyčerpaných rakousko-uherských zajatců během pochodu srbským vnitrozemím. Rekonstruovaný a digitálně kolorovaný obraz. |
Slibovali nám, že odtud pojedeme vlakem. Zatím nás ráno seřadili a spočítali. Bylo nás všech kolem třinácti set. Šli jsme zase pěšky přes srbské hory a doly dále. Na cestě jsme dostali každý jeden černý chléb. Večer jsme došli do městečka a tam dostali lepší nocleh po hostincích a jiných domech.
 |
| Niš 1914 |
A tak jsme šli den po dni dále srbskými krajinami. Noclehy už jsme měli všude dobré, pod střechou. Cestou jsme si draze kupovali, kdo měl peníze, od srbských vojínů i od civilního lidu chléb, kořalku a vůbec, co bylo.
Po desetidenním pochodu, o čtyřech chlebech, dorazili jsme do města Niše (* dnešní Niš v Srbsku).
Měl jsem pětadvacet korun, a než jsme došli do tohoto místa, byl jsem se svými penězi hotov. Tam nás nacpali tak hustě do dělostřeleckých skladišť, že jsme spali vsedě, jeden druhému na nohách.
Byli jsme v Niši několik dní. K jídlu jsme dostávali chléb a po malém kousku slaniny. Museli jsme vykonávati rozličné práce na nádraží a ve skladištích.
Pak jsme jednoho dne vstoupili do vlaku. Až ve čtyři hodiny odpoledne jsme vyjeli z Niše. Jeli jsme celou noc a ráno v šest hodin jsme stáli na nádraží ve Skoplji (* dnešní Skopje v Severní Makedonii).
Poznámka: Datum a místo Holického zajetí potvrzuje jeho pozdější legionářský záznam, který uvádí: 28. listopadu 1914, Lazarevac.
- Starší český tvar „Krakujevec“ označuje dnešní srbské město Kragujevac.
- „Skoplje“ je dobová podoba názvu dnešního Skopje, hlavního města Severní Makedonie. Tyto dobové názvy zůstaly v Holického vyprávění zachovány a současné podoby byly doplněny v redakčních závorkách.
