Zápisník z Velké války VIII. - Ve Skopji

Skoplje (* dnešní hlavní město Severní Makedonie), bývalé to město turecké, které Srbové vydobyli na Turcích za balkánské války roku 1912. 

Chová v sobě mnoho památek s tureckým odznakem „půlměsícem a hvězdou“. Nejvíce zdobí toto město turecké kostely, takzvané „žamie“ (* džamija – mešita) s jejich okrouhlými vysokými věžemi. Těch se tam čítá sedmnáct, ale toho času měli Turci k jejich používání pouze tři. Z ostatních měla srbská vláda různá skladiště.

Skoplje s jednou z městských mešit na počátku 20. století. Rekonstruovaný a digitálně kolorovaný obraz.

Pak jest tam několik pravoslavných kostelů a jeden malý, ale pěkný řeckokatolický chrám Páně, zasvěcený Nejsvětějšímu Srdci Páně Ježíše. Tam jsem později dle možností též docházíval. Kolem města po návrších jest mnoho tureckých neohrazených hřbitovů s pěknými bílými kamennými deskami.

Za nádražím jest pravoslavný hřbitov, podobný našemu katolickému, s pěknými prostšími pomníky. Na jeho jednom oddělení spí věčný spánek mnoho našich rakouských válečníků.

Středem města protéká řeka Vardar. Její oba břehy spojují dva jízdní mosty, jeden kamenný a druhý železný, jeden železniční most a dvě dřevěné lávky pro pěší přechod. Z nádraží se rozléhají tři železniční křídla. Jedno vede ke Kumanovu a přes řecké hranice do Soluně, druhé k Niši a třetí křídlo letí někam na západ, ani nevím kam.

Jednotlivé části města mají svoje jména. Na konci města jest takzvaná cikánská čtvrť (* dobové označení; dnes bychom použili výraz romská čtvrť). Její domky mají stěny z blátových usušených cihel a jsou pokryty starým plechem nebo rozbitými prejzy.

Skoplje s řekou Vardar a pevností Kale nad městem na počátku 20. století. Rekonstruovaný a digitálně kolorovaný obraz.

Za touto jest turecká čtvrť. Ta už má výstavnější domy a provozují se tam obchody všeho druhu. Ostatní město má domy stavěné dle nového vzoru. Jsou tam všechny úřady a vše, co vůbec k městu patří. Za městem, za cikánskou čtvrtí, asi čtvrt hodiny cesty v polích, jsou kasárna a koňské stáje, kdež bylo naše příští bydliště. Na polích pěstují kukuřici, tabák, papriku, zeleniny všeho druhu a všechno obilí.

Musím nechat popisování města a vrátit se na nádraží, kde stojí náš vlak, aby mi ještě konečně neujel. Stáli jsme tam asi do devíti hodin. Potom nás vedli přes celé město do zmíněných koňských stájí. Na vlhké zemi bylo trochu řezanky a bylo znát, že tam někdy bývala sláma.

Uvnitř se stále vařilo, všude bylo plno kouře a od plotny nevedl žádný komín. A to byl náš byt. Stravou naší bylo: k snídani nic. Co nám zbylo, ohřáli jsme si k svačině. K obědu bylo dosti polévky, obyčejně fazolové nebo zelné, a kousek masa, většinou skopového. Večer bylo to samé a denně jeden chléb. Zpočátku byl pěkný bílý, později byl z černější mouky smíšené z různých obilovin.

Přiblížily se brzy ty radostné Vánoce. Tentokráte ale nebyly pro nás moc veselé a po nich přišel hned Nový rok 1915. Doufali jsme, že příští Vánoce a Nový rok budou radostnější, že je budeme slavit v kruhu našich milených. Nikdo z nás neměl ani tušení, jaká zkáza a utrpení nás ještě očekávají…

Poznámka: Skopje bylo po několik staletí součástí Osmanské říše. Srbská armáda je obsadila v říjnu 1912 po vítězství v bitvě u Kumanova během první balkánské války. Holického označení „bývalé město turecké“ vychází z této nedávné historické změny. První balkánská válka
- Slovo „žamie“ je Holického přepis jihoslovanského výrazu džamija, tedy mešita. „Okrouhlými vysokými věžemi“ myslí minarety. Jeho údaj o sedmnácti mešitách, z nichž měly být pouze tři používány k bohoslužbám, je osobním pozorováním.
- Chrám Nejsvětějšího Srdce Ježíšova byl římskokatolický, nikoli řeckokatolický. Původní kostel byl později zničen při zemětřesení v roce 1963 a nahrazen novou římskokatolickou katedrálou stejného zasvěcení. Římskokatolická diecéze Skopje, Katedrála Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
- Popis železničních tratí odpovídá Holického pohledu z nádraží, není však přesným železničním přehledem. Trať mezi Soluní a Skopjí existovala již od roku 1873 a další spojení vedlo na sever směrem k Niši a Bělehradu. Historie makedonských železnic