Zápisník z Velké války IX. -Tyfus

První dny jsme nepracovali. Až po nějakém čase nás rozdělili na práci. Někteří stavěli novou silnici, jeden oddíl chodil na nádraží do skladiště, jiný stavěl nová kasárna.

Tak jsme po větších i menších oddílech chodili po různých pracích, což bylo vše bezplatně, z lásky k bližnímu. Nás bylo v jednom oddílu dvanáct mužů: čtyři zedníci, dva truhláři a ostatní dělníci. Byli jsme určeni opravovat staré rozbité divadlo. Skopijští občané o něm vypravovali, že to bývalo rozsáhlé divadlo. Dvakráte prý vyhořelo, ale vždy je znovu postavili bez velikého nákladu. Chodili jsme tam pracovat asi měsíc.

Jednoho jitra jsme šli opět do práce. Potkal nás náš velitel a poslal nás zpět, že je naše práce ukončena, oprav se zanechá a divadlo se bude stavět nové. Vrátili jsme se do svého obydlí a hned jsme byli přiděleni do nemocnice. Odstěhovali jsme se tam s celým svým majetkem a byli jsme na celé zaopatření.

Nemocnic bylo v tomto městě sedm. Nás odvedli na hrad – Srbové jej jmenují „grad“, bývalé to sídlo tureckých pašů (* pevnost Kale ve Skopji). Tam jsme vykonávali rozličné práce. Udržovali jsme pořádek po nádvoří, pracovali ve skladištích a pomáhali mrtvé ukládati do rakví, neboť jich bylo denně veliké množství.

Zle řádila toho času nemoc, takzvaný tyfus, která sklátila do hrobu mnoho vojínů našich i srbských. Pak ale přišly cizozemské lékařské misie, americká a anglická. Ty činily usilovná opatření proti té zhoubné nemoci a po nějakém čase ji nadobro vyhostily.

Ošetřování nemocného v provizorním vojenském nemocničním zařízení. Rekonstruovaný a digitálně kolorovaný obraz.

Onemocnělo i mnoho opatrovníků nemocných. Většinou to byli naši vojíni. Uvolněná místa byla doplňována muži z našeho oddílu. Já a můj kamarád Vaněk jsme byli přiděleni do prádelny, kdež byly veliké hromady špinavého prádla, s nimiž vši jen hýbaly. Tenkráte jich měl v Srbsku snad každý kůl v plotě plno.

Pralo tam sedm žen a také my jsme měli práce dosti. Nosili jsme vodu, sekali dříví, přikládali na oheň, mokré prádlo věšeli, suché sbírali, nosili je do skladiště a vykonávali jiné potřebné práce. Jídla jsme měli do sytosti. Ráno jsme dostávali i čaj, v poledne a večer dosti masité stravy. Ani o tabák tam nebyla nouze. Pět pradlen kouřilo, a když jsme neměli, daly nám tu cigaretu.

Praní a vyváření prádla patřilo k důležitým opatřením proti vším, které přenášely skvrnitý tyfus. Rekonstruovaný a digitálně kolorovaný obraz.

Pak můj kamarád také onemocněl. Ležel na nemocničním oddělení, uzdravil se a zůstal tam jako opatrovník nemocných. Po čase se opět roznemohl. Odvezli ho do jiné nemocnice jménem Půlměsíc a nazpět už více nepřišel. Také já jsem onemocněl a ležel týden v nemocnici. Do prádelny zatím přišli jiní pomocníci. Když jsem se uzdravil, prádelny žádaly, abych přišel zpět, a také se tak stalo.

Byl jsem tam tři měsíce, od Hromnic (* 2. února) až do května. Pak prádelnu na hradě zrušili. Byl jsem přidělen do jiné nemocnice v Čumatu (* Kumanovo, Severní Makedonie) a zůstal tam jeden měsíc při těch samých poměrech.

Nemocných ubývalo, nemocnice se prázdnily, nebylo práce v prádelně ani nebylo třeba opatrovníků. Shromáždili nás všechny zajatce do stájí, kdež jsme říkali „na velitelství“. Byli jsme rozděleni mezi pracovní oddíly na různé práce a já jsem tam byl asi čtyři týdny...

Poznámka: Holický slovem „tyfus“ pravděpodobně označuje epidemický skvrnitý tyfus, který se v Srbsku na přelomu let 1914 a 1915 rychle šířil mezi vojáky, zajatci i civilním obyvatelstvem. Současně se v zemi vyskytovala také návratná horečka. Obě nemoci přenášely šatní vši. Proto měly praní, vyváření a dezinfekce prádla v boji proti epidemii zásadní význam. Zahraniční lékařské mise zaváděly karanténní a odvšivovací opatření včetně parních dezinfekčních zařízení a jednoduchého sudového přístroje, který vešel ve známost jako „srbský sud“. Epidemie byla potlačena přibližně do června 1915. Dobová studie o epidemii v Srbsku  

Srbský sud. Rekonstruovaný a digitálně kolorovaný obraz.

- Americkou zdravotnickou misi vedl epidemiolog Richard Strong. Do Srbska dorazila na jaře 1915 a ve spolupráci s dalšími zahraničními misemi pomáhala organizovat boj proti epidemii. Studie o americké zdravotnické misi 
- Původní poznámka uváděla, že anglickou misi vedla lady Cornelia Spencer-Churchill, teta Winstona Churchilla. Přesnější je označení lady Cornelia Wimborne, rozená Spencer-Churchillová. Byla Winstonovou tetou a finančně podpořila nemocniční jednotku Srbského podpůrného fondu, která byla podle ní pojmenována a působila ve Skopji. Dostupné prameny však nepotvrzují, že by tuto misi osobně vedla. Ve Skopji působila také nemocnice spojená s lady Louise Pagetovou. Britské zdravotnické mise v Srbsku