Hlad
Pak jednoho dne jsme odevzdali náčiní, složili naše věci a odpoledne opustili Struhu (*Struga, Makedonie). Za krutého mrazu jsme se vydali na cestu. Přišla brzy noc, měsíc nám svítil na cestu a šli jsme přes velké vrchy a doliny, asi do dvou hodin v noci, pak jsme stanuli, nahledali dříví, rozdělali ohně v silniční talutě a okolo nich jsme noclehovali až do rána.
Už za tmy jsme se utábořili u jednoho dubového lesa, odhrabali sníh, nalámali syrového dříví a s velkou obtíží rozdělali ohně. Svařili v šálkách vodu a do ní málo mouky. Museli jsme s ní šetřit, aby nám vydržela na delší čas, poněvadž nebyla naděje, že zase brzo něco dostaneme. Pojedli jsme s velkou chutí naši mináž.
Unaveni dlouhým pochodem a dosti vymrzlí, rozložili jsme se okolo ohňů, a malou chvíli spali. Když nás zima probudila, musili jsme vstát, naložit na ohně, abychom se trochu ohřáli. Brzo nastal den, a my se plahočili velkými závějemi sněhu, jinde zase po kluzkém náledí klopýtali jsme přes albánské vrchy dále.
S) "Začalo mrznout a padá sníh, sháníme dříví a rozebíráme ploty z kůči arnautské. Ve 3 dnech nenajdeš ani kousek plotu. Arnauti (*albánští muslimové) sami rozebrali zbytek a poschovávali. Vařím z kukuřičné mouky škubánky a různé jiné speciality. Je to nemastné, neslané, ale chutná to všem výborně, doma by to snad ani pes nežral. Mináž stále žádná.
Hlad a stále hlad. Mrzne a celou noc sněží, jsme strašně vysoko. Obrovské závěje a mnoho lidí je boso. Odpoledne jsme počali sestupovati z velikého vrchu a už večer jsme se dostali dolů, kdež tekla řeka (*Tommorices). Přešli jsme přes most a tam už bylo teplo jako u nás na jaře. Nikde sníh, ani led a všechno zelené."
Ráno jsme vstali posilněni dobrým spánkem a šli dále pěknými krajinami, kde rostly olivy, pomeranče, citrony a všechny rostliny, které milují teplý kraj. Cestou se provozovaly rozličné obchody s prádlem, obutím i oblekem, které od nás albánští obyvatelé kupovali.
Každý byl hladov. Co nutně nepotřeboval, kus po kuse prodával za chleba i za peníze. Měl jsem pěkné boty, které nám zaslali američtí Čechové ještě do Skoplje. Učinil jsem též obchod s jedním naším vojínem, který měl peněz dost i boty dobré, jenomže malé. Prohodili jsme si je a on mi přidal šest dinárů a tak jsem měl zase pomoc.
S) "Hoši prodávají prádlo, deky, boty za kus chleba. Naše stráž nás okrádá až běda. Nedovolí nám nic koupit, přinášejí to sami a nechají si platit 10 krát dráže. Říká se, že jdeme do Drače (*1915 hl. město Albánie) a odtud do Itálie!
Všecko jedno, jen když se dostaneme z rukou těch lumpů srbských. Máme hlad a Srbáci z nás tahají poslední halíře. Je to hrozné být vydán na milost několika trhanům, kteří tě okradou, svléknou a ubijí, kdy chtějí. Já se stále držím vpředu, ten, kdo se opozdí nebo nemůže, je tlučen a okrádán."
