Zápisník z Velké války XVII. - Do Fiery

Do Fiery

Avšak chyba lávky, mašírujem už skrz město ku Drači, tu jsme dostali rozkaz, že tam nikdo nesmí! Žádné lodě nemohou tam přistát, a že jest toto město obklopeno našim rakouským vojskem. Nám bylo řečeno, že musíme jít na jiné přístavní město, vzdálené asi čtyři dni cesty. Obrátili jsme se zpět a utábořili se za městem, na kopci pod olivami.

Odpočinek jsme měli dobrý, počasí bylo pěkné, ale nebylo nic do úst. Zásoby už dávno došly, po dlouhý čas jsme ničeho nedostali a v žaludkách nám hlady kručelo. Vybalil jsem moje boty a šel s nimi do města, kdež jsem je prodal za čtyři čereky (*leky, turecké mince). Koupil dvě kila mouky, trochu soli a radostně spěchal zpět do ležení, nasbíral suché roští a už se zase vařilo.

S) Zatím dorazilo sem více jak 2000 zajatců. Vyprávějí, co v horách Bitolských pomrzlo a zahynulo našich. Do Drače prý se nedostaneme, musíme do Valony  (*Vlorë, Albanie) a odtud prý do Francie! Dej Bože, abych to vydržel! Rozmohla se mezi námi nemoc, prý tyfus, ale myslím, že je to z hladu.

Za takového cestování jsme došli jednoho večera k široké a hluboké řece (*Semani), přes kterou nebyl most žádný. Přebrodit se na druhou stranu nebylo možné. Pobyli jsme u této vody dva dni, pak nás převáželi na pontonech. Museli jsme se vyzout, napolo svléknout a od kraje bahnem, pak dále vodou, neboť nemohl ponton ke kraji na mělčinu přistát.

S) Včera jsme přišli do Lešina (*Lushnjë, Albánie) a večer jsme museli přebrodit řeku Semani. Řeka hluboká a prudká, jde mi přes prsa, jednu chvíli proud mne nesl, dostal jsem závrať a cítil jsem se ztracen. V tom s druhé strany začali na mě volat, to mne přivedlo poněkud k sobě. Mnoho zajatců ostalo v řece, mnoho jich zemřelo přes noc. Rozdělali jsme oheň a celou noc se sušili.

Putovali jsme zase asi půldruhého dne a tu se před námi opět objevila vodní překážka, kdež už čekalo velké množství našinců na převoz. Nebylo možno tolik lidu v krátkosti přepravit na druhou stranu. Byli jsme nuceni čekat na převoz pět dní a k jídlu stále nic nedostávali.

S) Dnes došli jsme v 11 hod. dopoledne k široké řece (*Vjosë), měl jsem strach, že se budeme zase brodit, nevida mostu, ale jsou zde vory a Arnauti převážejí...

Hledali jsme želvy, šneky a různé traviny a tím jsme se živili. Pak zabili dva voly, a když maso rozdělili, než přišlo na nás, dostal každý po malé porci syrového masa. Dostal jsem malý kousek kosti, na níž nebylo spravedlivě jedno sousto masa.

Hladu už měl každý, že by s ním podělil několik osob a k jídlu už nebylo možno ničeho nalézti. Tu přišel jeden Arnaut s melouny. Dal jsem za malý kousek pěknou košili a zase jsem měl jednou co vařit, abych trochu utišil kručící žaludek.

Konečně, po pěti dnech jsme se dočkali té radostné chvíle, že nás převezli na druhou stranu. Radostí naplněni, že snad bude lépe, spěchali jsme dle našich sil kupředu a odpoledne jsme dorazili do jistého městečka, jménem Fijera (*Fier, Albanie), kde už bylo italské vojsko.

Než jsme se sem dostali, opět padlo mnoho lidu, umořeno hladem a vším zlým. Každý kus cesty bylo vidět některého dokonávat, hlady už tuze vysíleného. Měl jsem pěkné nůžky, které jsem dal za kousek kukuřičného chleba. Prodal jsem tu přikrývku za jeden čerek a zase jsem se trochu posílil.

Pak jsme dostali polévku, po kousku masa a každý porci kukuřičného chleba, čemuž říkali broj, což jsme s velikou vděčností přijali. Již po dlouhý čas nebyli jsme tak nasyceni, jako v tomto místě. Dobře jsme se naobědvali, trochu si odpočinuli, táhli s veselejší myslí opět kupředu, neboť nás pobízeli, bychom si pospíšili. Dojdeme-li toho dne na určité místo, že dostaneme ještě večeři, což nás mnoho lákalo...