Zápisník z Velké války XVIII - Řeky a močály

Řeky a močály

Už nás přepadla velká tma, my se ale nutili stále kupředu, abychom dorazili na určité místo. Tu jsme se dostali do velkých močálů, v nichž nám cesta docela zmizela. Plavili jsme se vodou a blátem, asi hodinu naznačeným směrem, kde byl náš cíl. Přišli jsme k jedné vesnici, za kterou bylo vidět mnoho ohňů, okolo nichž seděli naši kamarádi.

Rozložili jsme se též k odpočinku, s velkou obtíží sehnali trochu roští, rozdělali ohně, abychom se trochu osušili.Ptali jsme se kamarádů po slíbené večeři a ti nám řekli, že už tam jsou někteří i dvanáct dní a že ještě nic k jídlu nedostali. Udiveně hleděly naše zraky, když ráno nastal boží den, neboť jsme viděli, jak velké množství lidu tu dychtivě čekalo na převoz. 

S) Dnes jsme vyrazili časně zrána. Cíl vidíme před sebou, tmavé vrchy. Tam musíme být večer. Poněvadž tam nevede nijaká cesta, jdeme přímo přes bažiny. Zpočátku jde se dobře, ale čím dále je cesta obtížnější, nohy se boří do bahna, stále musíš přeskakovat široké příkopy. Jsou to rýžová pole pod vodou. Po poledni jdeme ve vodě Již pod lýtka, později pod kolena i po pás! Tak jdeme až do večera, umdlení, rezignovaní, divím se dnes opravdu, kde sebrali jsme tehdy tu sílu! 

Nepřemýšleli jsme o ničem, jen kupředu nás vše táhlo, tam za těmi vrchy, tam je vysvobození. Mnoho ubožáků zůstalo ve vodě, sklesli vysílením a zapadli do bahna! O Serbio, mnoho máš na svědomí! Večer jsme se dostali k vrchům a pomalu vyškrábali se nahoru. Zde ohromné cypřiše a olivy. Táboříme v lese, odkud je vidět do širokého údolí na valící se řeku Semeni. Tisíce ohňů září po březích, to jsou zajatci, kteří přicházejí od Drače.

Byla tu zase široká řeka, přes kterou nás převáželo vojsko italské. Každý den jich převezli jenom jistý počet a ostatní musili zase čekat. Dodávali nám mouku, rýži a suchary, abychom měli co jíst. Jenomže skoro nic jsme nedostávali, o to šidili naši srbští velitelé a srbské stráže, které nás až sem doprovázeli.

Dnešní noc nezapomenu, co živ budu. Ulehl jsem večer do příkopu do trní, v noci přišla bouře, liják, a jsa unaven, neprobudil jsem se, až když jsem úplně ležel ve vodě. Celou noc prší a dnes celý den. Naše situace je zoufalá. Řeka se rozvodnila a nemožno převážet.

Dnes sebrali na 60 mrtvých vysílením. Je to hrozný pohled na nás. Z každého visí cáry, bosí s omrzlýma nohama, zarostlí, nemytí, všechno to utrpení dlouhé cesty zříš jim ve tváři. Ničím nejsi jist, v noci vezmou ti pod hlavou brotsack (*chlebník), deku, mantel (*vojenský kabát) a vůbec, co máš. Lidem, kteří slabostí již nemohou vstát, svlékají mantle, boty a prodají.

S) Prošli jsme dnes městečko Fiera, které je plné italských vojáků všech druhů zbraní. Jaký to rozdíl mezi nimi a námi. Jsou dobře ošaceni, výborně živeni a my vypadáme jak cikáni, otrhaní, bosí, spálení. Cestou samé zapáchající mrtvoly. Jdeme Již asi 3 hodiny po kotníky ve vodě, žádná cesta, musíme se brodit přes strouhy po pás ve vodě.Odpoledne dorazili jsme k řece Vojuši (*Vjosa).

Na druhé straně přijímají nás již Italové a do Valony již jen 2 dny. Jsem šťasten, že konečně naše cestování končí a s ním snad i naše útrapy. Avšak na březích táboří několik tisíc zajatců - o hladu, Poněvadž Italové převážejí nejvýše 1000 za den, a nás je zde na 8000.