Zápisník z Velké války XXI. - Díky Bože!

Lid zde padal, jako když je paličkou klepá. A Když tak dokonával, tu stálo okolo něho mnoho polonahých a bosých ubožáků. Často bylo vidět, že ještě jevil známky života a již z něho svláčeli, co měl na sobě kloudného, by tím oděl svoje polonahé tělo, neb aby za to dostal kousek broje.

Dobový obraz od Ladislava Mednyánszkého, který se účastnil albánské Golgoty

Smutné bylo dívání každé ráno, když snesli ty mrtvé. Denně jich bylo velký počet, vykopali jámu, do níž je složili. Jenom na Štědrý den jsme se k tomu nahodili, když je snesli, bylo sto dvacet sedm mrtvých.

*S) "Dnes sebráno víc jak 200 mrtvých. Bída dostupuje vrcholu. Přišli Albánci a přinesli broju. Máš-li dobré boty, dá ti jí tak jedno kilo, a to musíš dát pozor, aby se na tebe nevrhli a nevydrápali. Dnes náš komandant odešel. Díky Bohu, že jsme zbaveni toho netvora!

Lidí zde stále přibývá, poněvadž Italové převezou denně 600 osob. Srbští vojáci okrádají veřejně. Kdo má dobré boty, ranami přinutí jej k vydání, kradou a stáhnou z tebe mantl, deku, vůbec vše, co má cenu. Fasunk, co nám Taliáni pošlou, rozkradou, a pak nám prodávají kolečko za 3 čereky. Dovolání není. Od čeho jsme živi? Vaříme čaj z malinového listí, hledáme šneky, želvy, vyhrabáváme kořínky. Slyšel jsem, že prý kdesi i lidské maso jedli.

S resignací hledíme budoucnosti vstříc. Je nám souzeno umřít zde a hledět na druhý břeh. Tam je vysvobození, život zde pozvolné umírání. Několik lidí zešílelo, jiní nemohouce povstat - prosí o ubití. A stále prší, ve dne i v noci. Řeka zase stoupá, fasunk na zítra nám voda odnesla."

Dnes se nepřeváží, poněvadž řeka je rozvodněná, byla zase hrozná bouře, blesky, liják, sedíme ve vodě. Ráno přes 300 mrtvých leží po březích. A stále nové tisíce zajatců přicházejí. Dnes jsme dostali koflíček mouky na celý den, není voda k pití, tam v té kaluži, kde jsem ji bral, leží několik mrtvých. Stále prší. Ležel vedle mne jeden, dívám se naň, umírá! Kdy dojde na mne? Zítra? Pozítří?

Dnes se zase převáží, ale jen marody! Nepopsatelné scény odehrávají se u prámu. Lidi se hrnou jak smyslu zbavení, tlačí se, perou. Srbové do toho řežou klacky a pažbami. Mnoho lidí ubito, ušlapáno, svrženo do řeky. Lidé bloudí jak šílení. Hryžou lupení, trávu, kůru ze stromů. Zítra prý jedeme určitě. Dnes opět nepřevážejí! Zde hrůza dostupuje svého vrcholu. Mrtvých plno, nikdo je nesbírá, nikdo se nestará o jejich zakopání, ošklivý zápach nese se vzduchem. Houfy krkavců krouží vzduchem, cítí dobré hody.

Po týdnech čekání znamenal rozkaz k nástupu naději, že se konečně dostanou na druhý břeh. Ilustrační rekonstrukce.

Ztratil jsem již úplně naději a odevzdal se osudu. Srbáci okrádají, co ještě zbylo. Více jak 2000 lidí odtáhlo do lesů, ale vracejí se zase - je tam plno sněhu a Albánci je ubíjejí a okrádají. Ve 3 hod. odpoledne přišel náhle rozkaz:

Nastupovat! - a za malou hodinu přejíždíme řeku. Díky, Bože, jsme zachráněni! S Bohem! Prokletá Serbie!

Prameny:
•    M. A. Stobart: The Retreat from Serbia through Montenegro and Albania (1916) – dobové britské svědectví.
•    1914-1918 Online: International Encyclopedia of the First World War – hesla Serbia; Prisoners of War.
•    Miloš Ković: The British Adriatic Squadron and the Evacuation of Serbs from the Albanian Coast 1915–1916. Balcanica XLIX (2018), 29–41.
•    Danilo Šarenac: Golgotha: the retreat of the Serbian army and civilians in 1915–16. In: Europe on the Move (2017).
•    Mila Mihajlović: Vojnozdravstvena intervencija Italije u izvlačenju srpske vojske iz Albanije 1915/1916. Vojnoistorijski glasnik.
•    International Committee of the Red Cross: Prisoners of the First World War – digitální archiv zajatců 1914–1918.
•    Ministerstvo obrany ČR, Evidence válečných hrobů: Srbská Golgota – přehled osudu rakousko-uherských zajatců a Asinary.