Zápisník z Velké války XXV. - Ďáblův ostrov

Žízeň

Nejhůře je, že není možné sehnat vodu. Chodíme pro ni daleko do skal. Třeba vyhrabat díru do země a čekat, až se voda natáhne a pak ji vybírat lžící. Je špatná, plná bahna, ale co dělat, když je žízeň!

Rozmáhá se nemoc mezi námi. Konservy jsou slané, lidi pijí špatnou vodu plnou bahna, ano i mořskou. Rozbolí žaludek, dostane se průjem, slabí jsme a tak třeba již druhý den je člověk mrtvý. Jsou to následky Albánie, to namáhání, útrapy atd. Lidé, kteří se dostali až sem, zde podléhají.

Na dnešek v noci, zemřelo v našem táboře na 140 lidí. Jsme namačkáni po pěti ve stanu a nemoc se přenáší ohromně rychle. Za každým křovím vidíš ubožáka trhajícího sebou.

Každý z nich má hroznou žízeň, dovlékne se k moři a pije a za chvíli je nebožtík. O pitnou vodu je ohromná nouze. Několik slabých praménků ve skalách je celý den obléháno zástupy. Až sem se dostanou nemocní, zde pijí vodu, která zabíjí, pak zaleze do křoví, kde umírá, nepoznán a nezjištěn.

S) Na ostrově byla veliká bída o pitnou vodu. Ta se musela loděmi dovážet ze Sardinie. My ji fasovali až po třech měsících, a to na muže a den pohárek na pití, asi ¼ litru. Lidé trpěli velikou žízní, utíkali z tábora daleko do skal a hledali vodu. Na jednom místě voda kapala se skály, někteří si tam postavili prázdné plechovky od konserv a čekali celou noc, až jim tam nakapala plná plechovka.

Taliáni dovážejí vodu loděmi, denně maso a rýže nebo makarony. Cholera se zdá být poněkud zastavena. Úmrtnost zvolna klesá, přece se podařilo nemoc zadržet. Přispěla k tomu hlavně změna stravy a to, že přivážejí pitnou vodu. 

Mnoho životů mohlo být zachráněno! Vysadili nás na pustý ostrov, vody nebylo a dávali nám konservy, z kterých byla ohromná žízeň! Každý byl zesláblý, když dostal konservu, snědl ji syrovou naráz a do rána byl nebožtík.

Vařenou stravu jsme nedostávali. Dávali nám denně půl porce sucharu, půl chleba a dvěma dohromady, jednu masovou konzervu, což bylo pro nás tak vyhladovělé lidi moc málo. Abychom se více nasytili, vařili jsme z chleba a sucharů polévky a konzervou jí mastili. Bylo-li třeba soli, přinesli jsme vodu z moře a vařili tak dlouho, až zůstala čistá sůl.

Pak asi za čtrnáct dní jsme dostali vše nové. Oblek, prádlo i obuv a co jsme měli starého, museli všecko naházet na oheň skrze nakažlivé nemoci. Neboť zde ještě řádila nemoc a mnoho lidí tu ještě zemřelo z následků albánského cestování.

S) Dnes jsem poněkud nemocen, nastalo nyní ošklivé počasí. Taliáni nepustí nikoho do tábora zdravých, dokud neprovedou zkoušku. Mají skleněné baňky, každý musí dát do ní kousek… Pak ji prohlížejí jejich doktoři, nenajdou-li bacily cholery nebo úplavice. Úplavice řádí stále ještě, člověk jí stižený zeslábne, že ani chodit nemůže. Viděl jsem hochy, kteří se přivázali u latríny, aby slabostí se nepřevrátili!

Očkují nás proti choleře, nyní když tři čtvrtiny z nás leží za hřbitovní zdí. Začíná zde být přes den horko. Zdejší kněží dělají tajný seznam pro Rakousko. Je nařízeno, že všechno musí být dohola ostříháno, aby zmizely poslední vši, které se ještě tu a tam udržely.