Zápisník z Velké války XXVII. - Do francouzského zajetí

A tak při té práci a těch velkých večerech ten čas ubíhal a my jsme byli už přes půl roku na tom ostrově. Tu se proslýchalo, že se máme odtud odebrat zase na jiné místo a v krátkém čase přijížděli lodě a počaly odvážet jeden tábor po druhém.

21. července 1916 došla též řada na náš III. tábor. Vstoupili jsme na francouzskou nákladní loď, jejíž jméno bylo Seine (*Sinai) a asi ve 4 hodiny odpolední jsme opustili Asinaru a loď s námi vyplula do širého moře. Za pěkného počasí moře bylo klidné, plulo se nám to dobře celou noc.

Druhý den ráno, asi v 8 hodin loď zakotvila v jistém přístavu jménem TOULON. Zde jsme vystoupili na francouzskou půdu. Udiveně zírali zraky naše, na ty obrovské vodní kolosy, jichž bylo zde několik zakotveno. Velké množství velkých i malých lodí zde stálo, což mnohý z nás v našem životě ještě nikdy neviděl.

Z lodě jsme vstoupili ihned do vlaku a jeli pěknou krajinou kolem moře asi hodinu po železnici. Na jedné malé stanici, na jejíž nádražní tabuli bylo psáno Casis (*Cassis), jsme vystoupili. Za velkého vedra vedli nás od této stanice, přes velký vrch, samé skály, a opět s vrchu dolů do údolí, asi půldruhé hodiny cesty, kdež byl náš zajatecký tábor.

Stálo zde jen několik budov, o nichž jsme se doslýchali, že to býval kdysi nějaký klášter a jmenovalo se to místo CARPIEN (*Scarpiagne). Pro nás, zde byli postaveny velké celty, ohražené kolem drátěným plotem. Také jsme chodili po řadě na práci, takže vždy za několik dní přišla řada na každou četu. Pracovali na vojenském cvičišti, kde jsme měli také tu čest, vidět vojsko rudého kmene takzvané černochy z afrických kolonií, které patří pod zprávu Francouzské republiky.

Těmto vojínům zírá divokost z očí. Vyprávějí o nich němečtí vojáci, že výstřelů z děl se tuze děsí, ale podaří-li se jim útok na bodáky, běda každému, kdo se jim dostane do rukou. Tu nepoužívají zbraně, ale dle jejich starého zvyku každému podřezají hrdlo nožem, že jsou francouzští důstojníci sami nuceni zakročit proti nim s revolverem v ruce.

Zdrželi jsme se zde dvanáct dní. Seřadili nás jeden oddíl a třetího srpna jsme šli opět na stanici Casis (*Cassis). Asi o desáté hodině večer, jsme vstoupili do vlaku. Jeli jsme přes Marseille - Taraskon - Avignon - Valense a 4. srpna ve dvanáct hodin v poledne, jsme přijeli do města ROMANS (*Romans-sur-Isere), kdež jsme vystoupili z vlaku. Zavedli nás do kasáren, kde bylo naše velitelství. Odtud se rozesílaly oddíly na práce. Vždy bylo psáno na tabuli kam a kolik mužů přijde.