Zápisník z Velké války XXXI. - Epilog

Tady už mi Františkův zápisník nepomůže. Jeho poslední dochovaná slova vznikla ve francouzských Alpách v květnu 1917.

František Holický (1882–1926). Restaurovaný a kolorovaný rodinný portrét.

Víme, že potom vstoupil do československých legií, znovu se dostal na frontu a nakonec se v roce 1919 vrátil domů. Ale jaký byl František Holický potom? O tom už mi vyprávěl jeho vnuk, pan Vlastimil Š. 

František Holický s rodinou před domem (čp. 2) v Radíči. Obrazová rekonstrukce podle dochovaných rodinných podkladů.

Po návratu do rodné Radíče se František oženil a založil rodinu. Narodily se mu tři děti. Nejstarší byla Anička, po ní přišla Marie a nejmladší byl syn Bohumil (otec Vlastimila). Po letech války, zajetí, nemocí, hladu a putování Evropou konečně přišel obyčejný život. A možná právě po něm František toužil ze všeho nejvíc. Žádná fronta. Žádné pochody. Žádné zajatecké tábory. Jenže tenhle klid netrval dlouho.

V roce 1926 František Holický zemřel. Od konce války uplynulo pouhých osm let. Člověk, který přežil frontu, zajetí, nemoci, hlad i strastiplnou cestu přes Balkán, tak dostal po návratu domů jen několik let života v míru. Jeho děti byly ještě malé. A další rána přišla v roce 1934, kdy zemřela také jejich matka.

Z Aničky, Marie a Bohumila se stali sirotci. Starala se o ně babička. Rodný dům (čp. 2) byl prodán a nějakou dobu v něm býval hostinec. Mohlo by se zdát, že tím jedna rodinná stopa v Radíči končí. Neskončila. Syn Bohumil si později v Radíči postavil vlastní dům (čp. 21). A právě tam žijí Holického potomci dodnes. Po všech těch kilometrech, které František za války nedobrovolně urazil Evropou, se jeho rod nakonec vrátil tam, odkud celý náš příběh kdysi vyšel. Do Radíče.

František Holický a jeho žena byli pochováni do rodinného hrobu na hřbitově v Arnoštovicích. Jejich jména se však na novém náhrobku do dnešních dnů nedochovala. A je na tom něco zvláštního. Jméno na náhrobku zmizelo. Ale zůstal obyčejný zápisník. Pár popsaných stránek, které nejspíš nikdy neměly být historickým dokumentem. František je nepsal pro archiv, muzeum ani pro nás. Právě proto je ten zápisník tak cenný.

Rodinný hrob Holických na hřbitově v Arnoštovicích. František Holický a jeho žena zde byli rovněž pohřbeni, jejich jména však na dnešním náhrobku již uvedena nejsou.

František Holický prošel za války frontou, zajetím, nemocemi, nucenou prací ve Francii a nakonec vstoupil do československých legií. V roce 1919 se vrátil domů do Radíče. V míru pak žil už jen několik let.

Když jsem začal jeho zápisník přepisovat, byla to pro mě především rodinná památka plná dat, názvů míst a někdy těžko čitelného písma. Postupně jsem začal dohledávat, kde František byl a co se kolem něj tehdy dělo. Některá místa se hledala snadno, jiná mi dala pořádně zabrat.

A právě to mě na zápisníku nakonec zaujalo nejvíc. Není to žádné velké vyprávění o válce. Jsou to stručné zápisky jednoho člověka o tom, co skutečně zažil. František Holický zemřel v roce 1926. Jeho potomci však v Radíči žijí dodnes. A dochoval se i jeho zápisník. A dokud jeho zápisky někdo bude číst, cesta Františka Holického Velkou válkou úplně neskončila.