„Od zítřejšího rána začíná táborové bodování,“ oznámil Patt. „Dopoledne půjdeme do Podolí se vykoupat, potom v krojích navštívíme Ratihory. A odpoledne spustíme celotáborovou hru Tajemství Šedého vrchu. Do oběhu půjde také táborová měna: Hiláče.“
Děti zajásaly.
Hiláče!
Už samo to slovo znělo tak, že se s ním dalo obchodovat za sušenku, službu, pomoc s mytím ešusů i za dočasnou věrnost v otázkách družinové politiky.
Tajemství Šedého vrchu nebyla nouzová záplata. Patt ten nápad nosil v hlavě už delší dobu. Chtěl vytvořit táborovou hru inspirovanou gamebooky, kde rozhodnutí hráčů skutečně něco mění. Nešlo o pouhou sérii úkolů. Šlo o příběh, napětí, volby, následky a pocit, že družina opravdu sestupuje do neznámého podzemí, kde za každým rohem čeká odměna, past nebo alespoň další komplikace.
A ono to fungovalo.
Družiny přes den sbíraly Hiláče. Večer se pak scházely nad mapou podzemí. Hrací kostky určovaly směr výpravy, rozhodnutí dětí její další vývoj. Děti byly vtažené. Roveři také, i když někteří se zpočátku tvářili, že opravdovým dobrodružstvím je sedět u hrnku čaje a nebýt ničím rušen.
Patt si na okamžik dovolil uvěřit, že nejhorší je snad za nimi.
Nebyla to pravda.
V pondělí druhého týdne přijel Mamut.
Patt se právě chystal na kole do obce domluvit pravidelný odběr potravin. Logistika byla prostá a krásná: každý den se vyzvedne nákup, do snídaně je zpátky v táboře a nikdo nemusí vysvětlovat hladovým dětem, že chleba přiveze zítřek.
Mamut dorazil s výrazem člověka, který právě sestoupil z hory. O tom, jak se mezitím rozjela celotáborová hra, toho mnoho nevěděl. O programu, který sliboval a měl údajně přivézt, také nic nevěděl. Přesto působil, jako by právě on přicházel dát všemu smysl.
Zatímco Patt odjel řešit potraviny, Mamut se pokusil vymyslet berličku. Tajně si narychlo svolal rádce družin do lesa. Tam jim vážným hlasem sdělil, že přišel tábor zachránit a má plán.
Les mlčel.
Rádci poslouchali. A někde mezi smrky už možná začalo praskání budoucích problémů.
Když se Patt vrátil, čekala na něj Sluníčko se zprávou, že ošetřila první vážnější úraz. Malý Dick si usekl špičku palce.
Patt okamžitě zbystřil.
„Co dělal sám se sekerkou?“
Ukázalo se, že služba, která měla na děti v kuchyni dohlížet, odešla společně s rádci a Mamutem do lesa projednávat záchranu tábora.
Patt si prohlédl zranění. Naštěstí šlo jen o kůži. Nebyla to katastrofa.
Brzy se dozvěděl i obsah Mamutova plánu. Družiny vyrazí na několikadenní výpravu s nocováním venku. Budou zkoušet prvky přežití. K jídlu si vezmou něco ze zásob a něco si koupí cestou, pokud obdrží peníze.
„Samozřejmě vše po návratu vyúčtujeme,“ dodal Mamut.
Věta měla znít uklidňujícím dojmem.
Patt váhal. Nelíbilo se mu, že se věc řeší za jeho zády. Nelíbilo se mu ani to, že výprava přichází přesně ve chvíli, kdy se konečně rozjela celotáborová hra. Jenže chlapci byli nadšení a představa dobrodružství zněla lákavě. Přišli i vedoucí jednoho voje orodovat za Mamuta, prý je to dobrý nápad. Vůdce tábora někdy vybírá mezi špatnou variantou a variantou, která se jen naoko tváří jako dobrá.
Nakonec souhlasil.
A tehdy se celotáborová hra jednou provždy sesypala jako domeček z karet.
Roveři okamžitě přestali brát denní program vážně a společně s družinami odešli na výpravu. V táboře zůstala pouze vlčata, světlušky a jejich vedoucí: Sluníčko s Borkem a Pinocio se Stáňou.
Na ně dopadla tvrdá denní realita. Služba v kuchyni. Ranní nákupy. Noční hlídky. Realizace programu i dohled nad běžným chodem tábora — jen s menším počtem rukou a stejným množstvím práce.
Patt musel znovu do obce vysvětlovat, že potravin bude do odvolání potřeba méně, než původně domluvil. Vedoucí prodejny, která už všechno objednala, to přijala způsobem, který naznačoval, že její důvěra v táborové plánování právě utrpěla otřes.
Patt byl nucen vyhlásit krizový režim: vlčata a světlušky budou hlídat jen do půlnoci. Potom tábor zůstane bez noční hlídky.
Toho samozřejmě využili „plameňáci“ — roveři, kteří na táboře nebyli, aby přijeli „jen na návštěvu“. V noci se pokusili ukrást oddílovou vlajku. Vlajku skutečně odnesli, ale podařilo se je v lese vypátrat a trofej získat zpět.
Byla to drzost, ale zároveň požehnání, protože pár dní potom na táboře pomáhali. Patt uznal, že jsou organizačně spolehlivější než ti, kteří odešli přežívat.
