S Akélou i br. Johnym (náčelník ORJ) jsme byli zajedno v tom, že se do budoucna může vyskytnout riziko absence náplně pro roverský věk obecně. Ale musíme věřit nové ÚRJ, že na připravovaném IV. Sněmu Junáka, vše nasměruje tím správným směrem.
Byl jsem proto nejspíš jediný, kdo měl vidět prozatímní pojítko mezi malými a odrostlými kluky; s venkovskými dětmi jsem neviděl žádný problém, vlastně naopak. To byl jeden z důvodu, proč jsem jednal jinak, než jednala většina. Jak jsme se všichni hluboce mýlili, uvedu později.
Nábor probíhal i individuální, na doporučení. Vedle nás, měl klubovnu jiný chlapecký oddíl. Olda M. (bývalý vůdce), předal vedení takyskautu Lišákovi. Ten kluk se mi líbil - přestože nebyl původem skaut, tak pro svou ctižádost. Trochu mi na něm vadilo, jakým způsobem kritizoval dohled ex vůdce.
Nechápal jsem, kdo mu dal ke kritice právo, když právě Olda mu natolik důvěřoval a předal oddíl. Tím spíš, že Lišáka neznal, nebyl nikdy členem tohoto skautského oddílu. Proto jsem Oldu jemně bránil, že skauting je tolik odlišný od klubové činnosti, kterou Lišák doposud provozoval (dříve vedl klub Vlčí stopa, po vzoru Jestřába - Foglara).
Často jsme s Lišákem debatovali, vyptával se na to či ono, a já se snažil mu pomoci i proto, že měl díky náboru převážně vlčata. V dubnu mě Lišák poprosil, zda bych nepřijal 15letého kluka, který měl zájem vstoupit mezi skauty.
Byl to bratr Lopaťák (pozdější vůdce střediska), kterého jsem začlenil do družiny Hadů. Kluků v jeho věku, jsem měl v oddílu už šest, a o jednoho víc nebo méně nehrálo v jeho případě zásadní roli. Členem oddílu se stal i další učeň, až z Černé v Pošumaví (bratr Suchar alias Mumlak), který byl v Táboře na internátě, tak jako bratr Lopaťák.
Rovněž předseda ORJ - Johny mě posléze osobně požádal, o přijetí chlapce z obce Turovce (Indián). Pokud nikdo z oddíláků neměl v té době zájem o děti ve věku 14 – 15 let, pak o bratra Indiána teprve ne, byl ještě o pár let starší (17 let).
Vzpomínám i na členy oddílu Ondru Kulhavého s Vaškem Bradáčem. Vojáci, kteří tehdy vykonávali v Táboře ZVS u posádkové hudby a sami se přihlásili. Byli to prima kluci z Moravy, kteří se od nás odlišovali tím, že byli věřící, a to se v té době u mladých lidí prakticky nevidělo. Mimochodem, na chvíle strávené v oddíle nezapomněli a Ondra se mi ozýval do roku 98 a Vašík mě navštívil v roce 2004 s rodinou.
Samozřejmě, s přihlédnutím k věkovému složení členů, vznikla v mém oddílu i mnohem dříve, než v jiných oddílech nutnost, aplikovat jakousi zkoušku nováčka, skautské stupně zdatnosti, a odborky…
