Hospodaření vedl Akéla. Dámy se staraly o chod kuchyně a zároveň byly vedeny jako zdravotnice. Paďa dělal hlavně zásobovače, ostatní staří vlci mi pomáhali s realizací dílčích soutěží. Po dobu tábora jsem shodil bezmála 10 kg své hmotnosti. Z tohoto tábora je krátký film.
Jitka s naším dvouletým synem Ondřejem, společně obývali vlastní stan. Já přespával se synem Jirkou, ve velkém vůdcovském stanu, který mi jako dar předal Paďa. Stan mi vystlal zbytky molitanu, abych prý nenastydl. Ve své podstatě byl skladištěm výstroje, bankou a centrem všeho, tak jak to bývá na skautských táborech. Vzadu byla potom pryčna, na které jsme s Jirkou spali.
První týden byl ve znamení stavby tábora. Po předchůdkyních se muselo důkladně uklidit, zahladit stopy a teprve potom vybudovat nově celé zázemí. Vždy jsem uplatňoval a dětem vštěpoval zásadu, že jsme v přírodě pouze trpění návštěvníci.
V průběhu dalších dnů se už postupně soutěžilo v různých, pro děti nových disciplínách. Mimo lukostřelby se pamatuji i na vrh sekerou a nožem. Zkoušeli se i praktické věci s lanem, kůží, buzolou apod. První týden byl ve středu ještě jeden čmouďák.
Pravdou je, že jsem se více méně staral hlavně o celodenní program, a plně důvěřoval starým vlkům. Staří Vlci ráno před nástupem přišli, já jim rozdělil úkoly. Po nástupu je dovedl na jednotlivá stanoviště. Pak jsem pádil dohlídnout na kuchyň… Snažil jsem se být všude (?).
Proto jsem si některé příhody začal uvědomovat už po několika dnech. Jeden klučina se v noci začal pomočovat a čtvrtý den tábora, při odpoledním klidu, ho nalezl svázaného do kozelce. Ten chudák to bral jako zábavu od členů své družiny. Chce jim prý dokázat, že se sám z pout vymaní (!). Když jsem s ním v ústraní hovořil, shodil ze sebe onu veselou slupku.
S hrůzou jsem zjistil, že mám před sebou vyděšené dítě, které se strachem v noci pomočí a budí do každého dne v očekávání nové šikany! Chlapce jsem tehdy raději odvezl domů. Cestou zpět jsem cítil, že příčina je ve mně a zklamal jsem nejen toho kluka, ale i sám sebe!
Můj zástupce Paďa s radostí zaváděl různé nevinné tresty. Máčel reptající jedince do potoka k všeobecné radosti těch hodných. Nic proti tomu. Pořídil si hadrového peška, kterým kluky skrytě popoháněl k plnění, jím zadaných úkolů.
Když jsem slyšel kluky skřehotat jako žáby nebo dřepovat, začal se zajímat o pravidla té podivné hry. Paďa mi vysvětlil, že jim přišel dopis z domova. Podruhé zase odvážel dopisy a korespondenční lístky na poštu, cestou si koresponďáky přečetl. Zjistil, že si chlapec na jeho hříčky rodičům stěžuje. Lístek neodeslal a kluka za to šikanoval …
Okamžitě jsem si nechal nastoupit celý tábor a mého milého zástupce nechal dětmi hodit do potoka. S radostí se na něj vrhly a hup! Když se nasupený vyhrabal ven, všem - jsem důrazně oznámil, že vedu skautský tábor, a proto nebudu do budoucna trpět šikanu žádnou. Důkaz, že to myslím vážně, na sebe nenechal dlouho čekat. Prvně a naposled jsem vyloučil z tábora pro tento důvod několik dětí.
Vyvrcholením prvního týdne, měl být sobotní slibový oheň, na který se většina připravovala a těšila. Ten oheň měl být dle názoru „starých vlků“, jakousi historickou pochodní. Snažil jsem se už od rána navodit slavnostní atmosféru. Do tábora neustále proudili hosté, kteří chtěli být přítomni této slávě.
Po zapálení megavatry, vzplály najednou (odhadem) tři kubíky dřeva. Po slavnostním nástupu proběhla preambule slibu. Jako první složil slib můj druhý zástupce bratr Jim.
Ostatních čtyřicet skautíků a vlčat, bylo seřazeno do zástupu jako v obchodě před pokladnou. Každý přede mě předstoupil a musel odříkat skautský slib. Tento megaslib probíhal víc jak hodinu.
Měl jsem nevšední pocit, připadal jsem si jako oběť. Ustavičně jsem byl já (i les za mnou) zasypáván žhavým popelem, komáry a do čí mi blýskaly fotoaparáty. Létající jiskry nám propálily několik stanů vzdálených cca 40 metrů...
Byl to týden, kdy jsem hledal sám sebe a hlavně – cestu k dětem, sobě a svému oddílu. V této době mě podržel Akéla. Můj přístup k řešení těchto problému ocenil a uznal mou odvahu. Díky konfliktu s Paďou, se mi ale začal postupně rozpadat tým poradců – činovníků.
Postupně z tábora odjížděli v naléhavých záležitostech. Velmi bylo znát, že všichni účastníci jsou pouze tlupa individualistů a ne sehraný tým, natož skautský oddíl. Mnou daný program kdokoliv z mého poradního týmu měnil, či přerušoval, jak se mu zachtělo. Jednoduše vznikal chaos, vytvářely se kliky i dvojvládí. Některé děti to samozřejmě vycítily a začaly toho zneužívat...
