V pořadí 20 LST začal v polovině měsíce července a trval 22 dní. Účastnilo se jej 27 účastníků. Vedení: Patt (3 týdny), Indián (14 dní), Akéla (týden), Jim (občas).
Ještě před LT jsem zajel na Obecní úřad za panem starostou Marešem. Považoval jsem za vhodné seznámit se, případně požádat o spolupráci. Setkání dopadlo na výbornou, a pan starosta později místním rozhlasem informoval veřejnost o konání našeho tábora. Na mou žádost připojil poznámku, aby se mládež zdržela tzv. nočních dobrodružných návštěv, které by podstupovala na vlastní nebezpečí.
Na tomto LT jsem měl s sebou i vozidlo, které jsem používal hlavně na dopravu raněných k lékaři, či masa zpět (maso bylo nakoupeno předem a ponecháno v mrazácích u rodičů dětí). Můj bráška nám půjčil motorovou pilu, což byl velký pomocník při zajišťování otopu Golemovi. Naše táborová kamna (přezdívaná Golem), měla impozantní apetit. Po loňském táboře byl můj střízlivý odhad paliva 17 kubíku dřeva (necelý kubík denně)!
Tyto prostory, včetně střech se vyčistily a zametly. Vykolíkovali jsme budoucí tábořiště a roznesli podsady. Vykopala se suchá latrína, daly do provozu táborová kamna a dva brutary na teplou vodu.
Navezla se voda ze vzdálené lesní studánky (350 m), a přitom za potokem objevili tábor indiánů. Zvláště Brabčákovi se zalíbil jejich spartánský a jednoduchý život, stále kolem kroužil, jestli něco nepotřebují. Myslím, že se mu, ale víc líbila spoře oblečená squaw (Veverka).
Večer jsme se hodili do svátečního, a šli do Lopečku na závěrečný oheň dívčí Trojky, kam jsme byli zváni. Brabčák chtěl zůstat, protože se obával, že chudáčky indiány mohou přepadnout bledé tváře. Mamut ho naopak prosil, aby ho neopouštěl na nadcházející cestě, protože se v nočním lese bojí. A tak bylo rozhodnuto. Domů jsme se vrátili kolem půlnoci.
Druhý den začal oficiálně LT. Táborovou výstroj nám přivezl, tak jako vloni, nákladním autem tatínek Pinocia. Cestou stěhováci přiložili u klubovny Jedničky tyče na týpka. Postavili jsme tedy i druhé (velké) týpko. V něm jsem měl přebývat společně s Indiánem, Akélou a Jimem.
V průběhu víkendu byl tábor zhruba postaven. Přičemž mu dominovala vkusná brána, kterou předem navrhl a její stavbu provedl Pinocio. Jim vyřezal krásnou skautskou lilii, která bránu výborně doplnila.
Na tomto táboře jsem předem upravil programovou náplň dalších dní. Připomenu, že loňský tábor jsem ještě vedl podle historického schématu od Akély. Pro nezasvěcené: první týden se věnoval výstavbě tábora, druhý sportovním soutěžím a třetí pokladovce. Po zkušenosti, jsem od tohoto rozvrhu upustil. Proč?
Stěžejní osa, celodenní programová náplň, je realizovatelná na komerčním dětském táboře, kde vás obklopí houf instruktorů s provozním personálem. Na skautském táboře ale nic takového není. Se vším se musí děti vypořádat sami, včetně vaření. Proto jsem herní dopolední program omezil, a vyhradil pracovní činnosti. Z praxe vím, že na skautském táboře je stále co vylepšovat, opravovat nebo zajišťovat. Stavba se tímto zkrátila na pár dní a zbytek se doplňoval průběžně.
Novinkou byla i pasivní ochrana tábora, což do budoucna měli vždy na starost ti nejmenší. V praxi to znamenalo, že tam, kde tábor sousedil s lesem, vytvořili kolem hradbu ze suchého klestí. Bylo nemožné tudy nepozorovaně projít. V budoucnosti postupně přibyly i další bezpečnostní prvky; příkladně mě inspirovala husitská vozová hradba. To bylo natolik působivé, že do tábora se prakticky nikdo nemohl dostat nepozorovaně.
S táborovou výstrojí jsme dovezli opět několik velkých duší do pneumatik. Nafouknuté, svázané pod vrchní deskou, vytvořily dva vory, které byly slavnostně pokřtěny na FIDO a KONTIKA. Na nich se pořádali dobrodružné výpravy podél tajemných břehů Starohoráku.
Tak jako předešlý rok, byli táborové družiny opět barevné, tentokrát losem. Do čela družin jsem postavil Pinocio s Lopaťákem (Modrá), Mamuta s Kájou (Bílá) a Brabčáka s Vysílačkou (Žlutá). Byl to takový namíchaný pelmel Trojky a Arga. Ve svém důsledku to vytvořilo příznivé podmínky pro komorní tábor, i vzhledem k počasí. Pár bouřek, jinak léto jak má být.
Krom družinového bodování, jsem prvně realizoval i jakési nesmělé bodování jednotlivců. Na konci každého dne, měli rádci ohodnotit členy své družiny. Bodovat měli vystupování, mluvu, junácký čin, výrobek, porušování táborového řádu.
Z mého dnešního pohledu to nebylo nic proti ničemu, ale měl jsem snahu. Bodování jsem dovedl k jakési dokonalosti průběžně až po několika letech. Je to věda, ke které se vrátím v samostatném příspěvku.
Z mého dnešního pohledu to nebylo nic proti ničemu, ale měl jsem snahu. Bodování jsem dovedl k jakési dokonalosti průběžně až po několika letech. Je to věda, ke které se vrátím v samostatném příspěvku.
LT má svůj organizační řád, ke kterému neodmyslitelně patří i denní služba v kuchyni, aj. Doposud se tak dělo prostřednictvím jedné družiny. Po týdnu jsem zaběhnutý koloběh zrušil, a nahradil půldenním výkonem služby. Stalo se tak, po opětovné návštěvě OHS. Oproti loňskému roku, nám tentokrát nebylo nic vytčeno. V praxi to znamenalo, že nová služba přebírala svůj post až po obědě, a předávala další družině druhý den také po obědě. Tím byla částečně zajištěna účast družiny při ostatním programu.
Během několika let, jsem tento systém ještě jednou pozměnil. Po obědě nastupoval do služby v kuchyni z každé družiny vždy jeden zástupce (rádce nevyjímaje). Rádce také určoval, kdo půjde na 24 hodin do služby s tím, že se postupně museli vystřídat všichni.
Činovník (vedoucí dne), který měl dohled nad kuchyní, z těchto zástupců určil, kdo bude vedoucím kuchyně. Vedoucí se staral, aby bylo uvařeno, uklizeno, atd. Člen služby v kuchyni, nesměl být stavěn do noční hlídky. Tento způsob byl velice efektivní.
Činovník (vedoucí dne), který měl dohled nad kuchyní, z těchto zástupců určil, kdo bude vedoucím kuchyně. Vedoucí se staral, aby bylo uvařeno, uklizeno, atd. Člen služby v kuchyni, nesměl být stavěn do noční hlídky. Tento způsob byl velice efektivní.
Na tento LT jsem připravil několik náročnějších soutěží z woodcraftu, a společně s dalším programem zabalil do CTH Fotúové. Námět pro CTH jsem čerpal z knih od L. Součka: Cesta slepých ptáků a Runa Rider. Důležité pro impozantní závěr CTH, je znalost okolí. Tak i v tomto případě jsem zavedl družiny na horu Targan (Batkovy 721m). V tomto chráněném přírodním parku zaútočilo na každého miliony lesních mravenců.
K průběhu LT, patřilo i tradiční večerní předčítání z knihy. Tradice velela, aby to byla nějaká foglarovka. Ale zvolil jsem jinou, tou byla kniha Darebáci (R. Patěk), což je obdoba knihy Bylo nás pět, a měla úspěch. Vlk s Mamutem se starali o večerní zpívání.
V Lopečku po táboře dívčí Trojky, probíhal 14 dní tábor dívčí Šestky pod vedením br. Grizlyho. Proto jsme nebyli překvapeni, když k nám přišly děvčata na návštěvu, a vykoupat se. Pozvaly nás na závěrečný oheň, a mi zase na náš. U ohňů se předháněli ve scénkách, údolím se rozléhal jejich radostný zpěv. Pro kluky to bylo příjemné zpestření horkých dnů.
V Lopečku po táboře dívčí Trojky, probíhal 14 dní tábor dívčí Šestky pod vedením br. Grizlyho. Proto jsme nebyli překvapeni, když k nám přišly děvčata na návštěvu, a vykoupat se. Pozvaly nás na závěrečný oheň, a mi zase na náš. U ohňů se předháněli ve scénkách, údolím se rozléhal jejich radostný zpěv. Pro kluky to bylo příjemné zpestření horkých dnů.
Účastnit se měl i můj zástupce Jim. Však Jim se moc nezdržoval, spíše se objevil na jeden dva dny, a zase odjížděl za prací. Čeho jsem si ale všiml, že nás často navštěvovala maminka bratra Vojtěšky. V tom případě bratr Jim nebyl daleko…
Táborové bodování vyhrály družiny v pořadí: Modrá, Žlutá, Bílá. Orlí pera získali: bratr Bizon, Dzip, Vlk, Mamut, Brabčák a sestra Žihadlo. Bratr Semínko splnil Tři vlčí tesáky. Celkem 15 chlapců splnilo 10 odborek. Tábor se vcelku zdařil i proto, že nás bylo podstatně méně, což přináší určité výhody. Tábor proběhl téměř bez úrazu, nebýt několika odřenin a hřebíků.
