Zápisník z Velké války IV. - Ke svému pluku

Ke svému pluku

S těžkým srdcem jsem vykročil z domova, moje sestra, moje láska a šafář Nádvorník mě doprovázeli na nádraží. Tam jsme se ještě malou chvíli těšili vespolek, až přijel vlak č. 212, který jezdíval asi o půlnoci z Heřmaniček. 

Rozloučil jsem se s mými drahými průvodci a vstoupil jsem do vozu, ještě z okna dal s Bohem mým doprovoditelům a již i mně vlak unášel od mého domova. Hledím z okna, a když vlak jel okolo Radíče, ačkoli byla tma, přeci jsem tak jasně viděl všechna ta místa, kde jsem tak rád přebýval a kde jsem tak mnohou blahou chvíli prožil mezi svými milými.

S Bohem buď ty moje rodná vesničko, zdali já Tebe ještě někdy spatřím a budu-li po tvých pozemcích ještě někdy kráčeti ...

Vlak rychle projel moji známou krajinou a ujížděl k Táboru, Veselí Mezimostí, Českým Budějovicům, a ráno, asi v 7 hodin, stanul na lineckém nádraží. Vystoupil jsem z vozu a nemaje žádného průvodčího, byl jsem nucen se ptáti se strážníků, kde leží zeměbranecký pěší pluk číslo 28, až jsem vše šťastně nalezl, kdež jsem se shledal s mnohými krajany. Abych mohl přihlásit můj příchod k pluku, musel jsem jít do středu města. Tam byla plukovní kancelář vzdálena od kasáren, kam mě desátník dovedl. Tam mě bylo řečeno, bych přišel za hodinu.

Vyšel jsem ven, procházím se poblíž toho domu lineckými ulicemi a přišlo mně jíti okolo chrámu Páně. Vstoupil jsem dovnitř, kdež jsem spatřil na jednom postraním oltáři krásnou sochu královny nebes, před níž klečel hlouček prosebníků. 

I já byl povzbuzen touto důvěrou, klekl jsem před její obraz a prosil jsem ji za přímluvu, kam jsem po celou dobu mého pobytu v Linci každodenně na večer ve volné chvíli docházíval. Jednoho dne, když jsme vycházeli z chrámu Páně, stála jistá paní u dveří a dávala vojínům po růženci se slovy: "Tu máte pro štěstí". Dostal jsem také jeden, který jsem uchoval jako velký poklad.

Dlouho jsem se v Linci nezdržel. Počala se sestavovat nová doplňovací setnina, která se měla v nejbližší době odebrat za plukem do pole, k níž jsem byl také přidělen. Byli tam mnozí kamarádi od počátku mobilizace a ještě zůstali zpět a mě bylo přisouzeno, že mám jíti zase dále k cíli.

Nastal den 22. října 1914 když přišel do kasáren rozkaz, že se má čtvrtá doplňovací setnina rozloučiti s městem a odebrat se přes hranice, aby vyplnila pluk. Každý si ještě opatřil, čeho mu bylo na cestu třeba. Seřadili nás a za zvuků plukovní kapely a za velkého průvodu lineckého obecenstva jsme kráčeli k nádraží a nastoupili jsme hned do vlaku a večer asi v 10 hodin vlak opustil Linec.