Zápisník z Velké války IV. - Ke svému pluku

S těžkým srdcem jsem vykročil z domova. Moje sestra, moje láska a šafář Nádvorník mě doprovázeli na nádraží. 

Tam jsme se ještě malou chvíli těšili vespolek, až přijel vlak č. 212, který jezdíval asi o půlnoci z Heřmaniček. Rozloučil jsem se se svými drahými průvodci a vstoupil do vozu. Ještě z okna jsem dal sbohem svým doprovoditelům a již i mě vlak unášel od mého domova. 

Hleděl jsem z okna, a když vlak jel okolo Radíče, ačkoli byla tma, přece jsem tak jasně viděl všechna ta místa, kde jsem tak rád přebýval a kde jsem tak mnohou blahou chvíli prožil mezi svými milými. 

S Bohem buď, ty moje rodná vesničko! Zdali já tebe ještě někdy spatřím a budu-li po tvých pozemcích ještě někdy kráčeti…

Zeměbranecká kasárna v Linci, kam byl František Holický podle svého zápisu později povolán. Dobová fotografie, digitálně restaurovaná a kolorovaná.

Vlak rychle projel mojí známou krajinou a ujížděl k Táboru, Veselí-Mezimostí a Českým Budějovicům. Ráno asi v sedm hodin stanul na lineckém nádraží.

Vystoupil jsem z vozu, a nemaje žádného průvodce, byl jsem nucen ptáti se strážníků, kde leží zeměbranecký pěší pluk číslo 28. Až jsem vše šťastně nalezl, shledal jsem se tam s mnohými krajany.

Abych mohl přihlásit svůj příchod k pluku, musel jsem jít do středu města. Plukovní kancelář byla vzdálena od kasáren a dovedl mě tam desátník. Tam mi bylo řečeno, bych přišel za hodinu.

Vyšel jsem ven a procházel se poblíž toho domu lineckými ulicemi. Přišlo mi jíti okolo chrámu Páně. Vstoupil jsem dovnitř, kdež jsem spatřil na jednom postranním oltáři krásnou sochu Královny nebes, před níž klečel hlouček prosebníků.

I já jsem byl povzbuzen touto důvěrou. Klekl jsem před její obraz a prosil ji za přímluvu. Po celou dobu svého pobytu v Linci jsem tam ve volné chvíli každodenně navečer docházíval.

Jednoho dne, když jsme vycházeli z chrámu Páně, stála jistá paní u dveří a dávala vojínům po růženci se slovy:

 „Tu máte pro štěstí.“

Dostal jsem také jeden, který jsem uchoval jako veliký poklad.

Dlouho jsem se v Linci nezdržel. Počala se sestavovat nová doplňovací setnina, která se měla v nejbližší době odebrat za plukem do pole a k níž jsem byl také přidělen.

Byli tam mnozí kamarádi od počátku mobilizace a ještě zůstali zpět. Mně však bylo přisouzeno, že mám jíti zase dále k cíli.

Rakousko-uherští vojáci procházejí balkánským městem během první světové války. Dobová fotografie, digitálně restaurovaná a kolorovaná.

Nastal den 22. října 1914, kdy přišel do kasáren rozkaz, že se má čtvrtá doplňovací setnina rozloučiti s městem a odebrat se přes hranice, aby doplnila pluk.

Každý si ještě opatřil, čeho mu bylo na cestu třeba. Seřadili nás a za zvuků plukovní kapely a za velkého průvodu lineckého obecenstva jsme kráčeli k nádraží.
Nastoupili jsme do vlaku a večer asi v deset hodin vlak opustil Linec.