Nádobí se odneslo k potoku a drhlo říčním pískem, nebo popelem. Žádný saponát se v přírodě nepoužíval. Akéla říkával, že nejlepší drátěnkou na mastnotu je kapradí, nebo přeslička. Po létech jsem si ověřil, že měl pravdu, i když přeslička neodmašťuje, ale čistí. Ale tehdy jsem to nechápal, a bylo mi to fuk.
Dnes vím, že některé kytky skutečně obsahují (mimo jiné) saponin, který na sebe váže mastnotu a jinou špínu. Saponin je v podstatě jedem vůči bakteriím i houbám. Toto přírodní mýdlo lze proto využít i pro jednoduchou desinfekci v primitivních podmínkách. Lze tedy s ním opravdu odmastit hrnec, ba co víc, i něco málo přeprat, umýt si tělo, vlasy. I v naší české kotlině naleznete takovéto přírodní mýdlo, uvedu jich několik nejznámějších:
 |
 |
 |
 |
- Kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi) - kořen
- Hasivka orličí (Pteridium aquilinum) - oddenek, kořen
- Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) - listy, květy, nasekané plody
- Mydlice lékařská (Saponaria officinalis) - listy nebo kořeny
Abychom z nich získali "mýdlo", je třeba nejprve byliny (květy, listy, kořeny) připravit. Kořen naškrábáme, zelené posekáme nožem, a s troškou vody následně bylinku mneme mezi dlaněmi. Po chvilce se začne tvořit mýdlová pěna. Troškou vody je myšleno asi tak náprstek; výhodou je voda měkká (dešťová). Tak to je rychlý způsob. Další možností je saponiny extrahovat macerováním neboli louhováním.
Macerace je studený způsob, při kterém se bylinky máčí ve vodě, aby v našem případě - změkly. Louhování je způsob opačný. Vodu s bylinkami povaříme asi 30 minut, a necháme vystydnout. V obou případech je ideální, nechat byliny ve vodě přes noc.
Je to pozoruhodný zážitek, protože uvolněný saponin vytvoří bohatou mýdlovou pěnu. Ve většině případů se zdá být silnější, oproti koupenému mýdlu, a čistí docela dobře nejen mastný kotlík, ale i naše tělo.
