Přemýšleli jste někdy o tom, jak lidé před tisíci lety zapalovali, či uchovávali oheň? Někteří používaly metodu založenou na tření. A pokud jste někdy zkusili zapálit oheň pomocí luku, víte, že to tak snadné není. Dnes už není problém opatřit si kvalitní křesadlo. Přesto všechno, další důležitou věcí je, že potřebujete dobrou stélku, která se snadno vznítí od žhavého uhlíku.
Když v tajícím alpském ledovci nalezli lovce Ötziho, který žil před více než 5000 lety, bylo shledáno, že má u sebe mimo jiné, i čtyři choroše. Jak jeden badatel poznamenal: "Ty houby musely být pro Ötziho velmi důležité, aby ji nesl ve svém vaku na tak velkou vzdálenost…". Ano, tyto houby byly pro lidi otázkou života a smrti dalších tisíce let. Nejen pro Ötziho, ale i pro národy Keltů, Vikingů, Germánů, Mongolů, a mi víme proč! Těmi tolik důležitými houbami nebylo nic jiného než Troudnatec kopytovitý.
Jedním z mnoha způsobů použití Troudnatce je právě rozdělání ohně. Další možností je, uchovat houbu celou, a použít ji k přenosu (!) žhavého uhlíku z jednoho místa na druhé. Na rozdíl od jiných hořlavin v přírodě - jako jsou piliny, hobliny, suchá tráva nebo troud - může být suchý Troudnatec zapálen jednou jiskrou. Doutnající houba pak může být použita k zapálení ohně.
Troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius) je víceletá nejedlá dřevokazná houba (choroš). Tvarem připomíná koňské kopyto (odtud i název) a barva je od stříbřitě šedé až po černou. Nejběžnější barvou je však hnědá. Troudnatec se vyskytuje na kůře stromů jako parazit. V našich zeměpisných šířkách se s nimi nejčastěji setkáte na bříze, ale chutná jim i buk, jak jsem se přesvědčil na Blaníku. Troudnatec roste pomalu, každý rok přidává růstový prsten, a může žít až 30 let. Proto, až budete courat naší českou kotlinou, sbírejte jen tolik, kolik potřebujete.
Troudnatce není vůbec lehké ze stromu utrhnout, popravdě - je to docela složité. Tím se dostávám zpět k ohni, protože část, kterou potřebujeme, je uvnitř houby. Nejprve odstraníte (rozbijete) vnější vrstvu choroše, která je tvrdá, jako kůra starého, suchého bochníku chleba. Osvědčilo se, že odseknete spodní část „kopyta” s výtrusnicemi. Uvnitř, mezi výtrusnicemi a vnější vrstvou je "dužina" houby (viz. obrázek). Tato vrstva Fomes fomentarius je poměrně hustá, konzistentní a má skořicovou barvu.
Dužinu rozřežeme šikmo tak, abychom vytvořili co největší plátky. Nožem nebo jiným ostrým nástrojem, narušte (naškrábejte) povrch, dokud nebudete mít dostatek načechraného materiálu. Toto chmýří je velmi dobré při zachycení vykřesané jiskry a v okamžiku začne doutnat. Foukáním se jiskra rozšíří na zbytek plátku. Vzniklý uhlík je pozoruhodně horký, nicméně nebude hořet plamenem. Proto, abyste pomocí tohoto uhlíku zapálili oheň, musíte si vzít na pomoc další jemnou stélku (hobliny, suchá tráva, stélku ze starého hnízda). Opatrným foukáním docílíte vznícení stélky plamenem…
Na závěr jsem našel ještě několik perliček. Troudnatec kopytovitý je prý antiseptický. Pokud se rozsekne, nakrájí a zakryjete jim ránu, zastaví krvácení. Na Sibiři ho domácí míchali s machorkou (tabákem), aby jim nezhasínala fajfka…
Kromě Troudnatce, můžete použít i další houbu pro založení ohně. Tím je Rezavec šikmý (Inonotus obliquus). Naleznete jej na břízách a vypadá jako koule z černého tvrdého dřeva.
