Kolem sedmé hodiny ranní vjel na trať druhý pravidelný spoj. Řidič si všiml něčeho nezvyklého v kolejišti. Něčeho, co tam rozhodně nemělo být.
Neváhal. Soupravu zastavil.
Během krátké doby bylo okolí viaduktu v pohotovosti. Doprava na trati Tábor–Milevsko byla přerušena. Oficiálně se později mluvilo o technické závadě.
Patt se o tom dozvěděl až následující den z rozhlasu.
Zpozorněl, ale ještě netušil proč.
O několik dní později za ním přišel Seržant. Přinesl strojopisné hlášení o průběhu operace Arnhem. K němu přidal i vojenskou čepici jako důkaz splnění úkolu.
Patt začal číst.
S každou další větou mu tuhla tvář.
Muniční sklad. Strážný. Brigadýrka. Viadukt. Atrapy. Vlak. Přerušená trať.
Najednou mu všechno docvaklo. Tohle nebyla povedená roverská akce. Tohle byl průšvih obřího rozměru.
Roveři ho přesto ujišťovali, že měli všechno pod kontrolou. Tvrdili, že případná chyba nebyla na jejich straně, ale u nespolehlivých spolužáků, kteří měli ráno vše odstranit.
Patt je zarazil.
"Ne," řekl. "Tohle nebylo podle domluvených pravidel. Váš výsadek je neplatný."
Seržantovi vyčetl, že celý plán provedli na vlastní pěst a předem s ním neprobrali skutečný rozsah akce. Překročili hranici mezi hrou a něčím, co mohlo mít vážné následky.
A teď už nešlo jen o hodnocení výsadku.
Teď šlo o to, kdo zaklepe na dveře jako první.
