Jednoho podvečera se Golem rozhodl vyzkoušet, co udělá repelent v blízkosti ohně. Odpověď přišla rychleji, než čekal. Začal hořet stan. Naštěstí byl Patt poblíž a zareagoval hned, takže nakonec shořela "jen" plachta. Druhý den se nahradila jinou a jelo se dál. Na táboře se některé pohromy prostě zapisují až zpětně, protože v dané chvíli na paniku není čas.
Následující den propršel od rána do večera. Voda tekla z nebe, z plachet, ze stromů, z rukávů i z nálady. Bláto se lepilo na boty, mokré ponožky na nohy a člověk měl pocit, že i oheň v kamnech hoří nějak unaveněji než obvykle.
A právě tehdy si Siky přesekl šlachu na levé ruce.
Naštěstí byli zrovna na návštěvě rodiče jednoho z dětí. Se Sluníčkem ho okamžitě odvezli na chirurgii. Sluníčko se pak doma na chvíli zase trochu rozjasnila a přijela zpět druhý den. Siky zůstal několik dní doma na zotavenou a na tábor se vrátil až v sobotu v podvečer.
Patt v pátek na krátkou chvíli odjel s dětmi domů. Chtěl se vykoupat, vyprat a možná si také ověřit, že civilizace opravdu stále existuje. Návštěvní den se blížil a bylo jasné, že zatímco rodiče budou své ratolesti drhnout, krmit a obdivovat jejich schopnost zčernat během několika týdnů o několik odstínů, někdo musí zůstat na tábořišti.
Ve městě ale náhodou zahlédl jednoho člena družiny, který měl podle všeho právě někde přežívat v lese. Jenže nepřežíval v lese. Přežíval ve městě. A nevypadal, že by ho tam zahnala nouze o potravu nebo divoká zvěř.
V sobotu přijeli rodiče. Odvezli děti na krátké domácí zotavení a zároveň přivezli buchty a koláče na táborovou snídani. To je tradice natolik důležitá, že by klidně mohla být součástí nepsaného skautského zákona: skaut je prospěšný a pomáhá jiným, zejména tím, že přiměje své rodiče přivézt makový závin.
Do tábora dorazila také návštěva několika děvčat ze šestého oddílu. Patt se teprve později dozvěděl, že je Mamut pozval, aby pomohly s nedělním Mašínovým okruhem.
Večer se roveři, děvčata, Borek a Pinocio usadili ve velkém týpí vedle Pattova vůdcáku. Zapálili oheň, povídali si a atmosféra se pomalu posouvala od přátelské k poněkud rozvernější. Patt se Sluníčkem mezitím seděli v jídelně a připravovali program na další dny. Někdo zkrátka plánuje. Někdo udržuje náladu.
Když odbila půlnoc, Patt jako každý večer obešel tábor a zkontroloval, zda je všechno v pořádku. Už se chtěl vrátit, když si všiml, že v týpí koluje láhev vína. K ní se přikusoval koláč, který měl podle všech známek původu skončit až ráno na snídani.
To by samo o sobě možná ještě nebylo nic, nad čím by člověk dlouze stál ve tmě.
Horší bylo, že se mluvilo o něm.
Patt zaslechl hodnocení své údajné neschopnosti. Jak nebýt Mamuta, družiny by prý nic nezažily. Jak se všechno brzy změní. Jak je potřeba vzít věci do schopnějších rukou.
Stál potichu za tmy a poslouchal. Oheň v týpí poblikával skrz plachtu, hlasy se mísily se smíchem a kolem ležel tábor, který poslední dva týdny držel pohromadě ze všech sil. Možná právě tehdy byl nejunavenější za celý pobyt.
Ne kvůli spaní. Ne kvůli dešti. Ne kvůli úrazům.
Ale proto, že člověk může celé týdny improvizovat, opravovat, přesouvat, vykrývat chyby druhých a zachraňovat, co se dá — a přesto nakonec zjistí, že pro někoho je problémem hlavně tím, že připomíná povinnost.
Následující den proběhl Mašínův okruh. Tvrdý závod, který potřeboval pečlivou přípravu a hlavně bezpečnost. Organizace se ujali roveři s Mamutem a pozvanými děvčaty. Patt si ale raději celou trať prošel osobně, aby zkontroloval, že je všechno tak, jak má být. Někomu věříte. U někoho důvěru raději ověříte vlastníma nohama.
Na tábor navíc přijela delegace střediska vedená Lišákem. Po závodě se kolem něj vytvořil hlouček roverů s Mamutem a živě o něčem diskutovali. Patt se na ně chvíli díval a tehdy mu došlo, že letošní tábor je nejspíš nejhorší, jaký kdy zažil.
Ne kvůli nepohodlí. Kvůli lidem. Kvůli tomu, že se z tábora pomalu stávalo hřiště pro drobné zákulisní hry roverů a dospělých, zatímco děti pořád ještě věřily, že jejich vedoucí táhnou za jeden provaz.
Patt si přál jediné: ať už je konec.
Společně s delegací odjela z tábora natrvalo i Stáňa, která vedla jeden z vojů vlčat a světlušek. U voje zůstal pouze Borek. Večer pak mezi stany znovu klesla tma a od lesa bylo slyšet jen tlumené šumění mokrých korun, zatímco v jednom z táborových koutů zůstalo najednou o jedno známé místo prázdněji.
