Tento skautský tábor žil dál svým dětským životem. To je jedna z podivuhodných vlastností dobrého tábora. Děti si z něj často odnesou krásné vzpomínky, zatímco dospělí mezitím za kulisami bojují s organizačním drakem, kterému právě došla služba v kuchyni.
Denní hlídka, která měla podobné situace zachytit, nefungovala, klimbala někde ve stínu lesa. A tak se náhle z lesa za táborem objevila velmi rozzlobená paní.
Nešla se projít. Šla řešit věc.
„Kdo tady tomu táboru velí?“ zeptala se dětí.
Děti ukázaly na Patta. V krizových chvílích dokážou děti určit vedoucího s obdivuhodnou přesností.
Paní stanula před ním. Představili se a ona bez dlouhých úvodů prohlásila, že požaduje okamžité ukončení tábora, protože k němu není platné povolení majitele.
Patt vytáhl písemné povolení. Bylo tam všechno, co tam být mělo. Jenže papír má tu slabinu, že někdy netuší, jaké vztahy panují mezi lidmi, kteří vlastní jednu louku.
„To povolení je neplatné,“ řekla paní. „Já jsem majitelka a o ničem nevím.“
Navíc prý tábor neoprávněně těží dřevo z lesa na palivo, a proto jede vše nahlásit na Policii ČR.
Patt chvíli zpracovával skutečnost, že se poslední týden tábora právě proměnil v právní drama s kouřovým aromatem.
Potom paní ukázal dřevo za kuchyní. Byly to jen suché větve a sušiny. Žádná tajná těžba, žádný lesnický převrat. To ji částečně uklidnilo.
Mezitím se kolem začal tvořit hlouček zvědavců. Patt pochopil, že rozhovor před publikem není nejlepší nápad.
„Mohl bych vás doprovodit kousek stranou?“ zeptal se. „Promluvili bychom si v klidu.“
Tam se dozvěděl podstatné. Muž, který tábor povolil a pozemek pronajímal, to dělal bez vědomí dalších dvou spolumajitelů, svých sourozenců. Tábor tedy měl povolení, jen ne tak úplně od všech, kdo do toho měli co mluvit.
Nakonec se podařilo dohodnout kompromis. Tábor se dokončí v plánovaném termínu. Paní majitelka přijde v sobotu dopoledne převzít místo a zkontrolovat úklid.
Když se Patt vrátil, Sluníčko se zeptala: „Co budeš dělat?“
„Neboj,“ usmál se. „Nějak to vyřeším.“
„A jak?“
„To ještě nevím,“ přiznal. „Ale na něco přijdu.“
V tu chvíli to byl celý krizový plán. A na táboře někdy ani lepší nebývá.
