Klokoty r. 1888, byly částečně samostatnou obcí, ve stínu mohutných hradeb slavného husitského města Tábora, který na chod obce také dohlížel. Klokotská škola byla v podstatě novou budovou, s nápisem "Po pilnosti moudrost" nad vchodem. Byla postavena r. 1875 na místě původní zchátralé budovy.
V přízemí se nacházely prostory dvoutřídky se zázemím, v horním patře potom dva učitelské byty. Jeden z nich obýval řídící učitel Vojtěch Doubek s manželkou Marií. Marie Doubková, působila jako industriální učitelka do roku 1891, což obnášelo vyučování ženských ručních prací.
Školu spravovala místní školní rada, volená na čtyři roky. V radě byl starosta Klokot a zástupci okolních obcí, jejichž děti spadově patřily pod zdejší školu. Členy místní školní rady byli také zástupci města Tábora, okresní školní rady, židovské obce a církve římskokatolické.
Po pěti letech školního martyria (1988), právě sem se přistěhoval 25letý Václav Boušek, coby podučitel. Ačkoliv nový školní rok tehdy začínal až 15. září, Václav do klokotské, dvoutřídní školy nastoupil již 1. září, aby se mohl zabydlet, a lépe seznámit s novým prostředím. Řídící učitel p. Vojtěch Doubek pověřil Václava, aby prozatím vedl první třídu, kterou navštěvovaly děti od 6 - 10 let. Starší děti vyučoval pan řídící.
Ve volných chvilkách, se Václav Boušek procházel po okolí a městě Táboře. Když přecházel údolí Tismenického potoka, které oddělovalo Klokoty od zbytků městských hradeb, kladl si mnoho otázek k jejich historii. Dělal si poznámky, črty, nákresy. Po návratu domů, s hlavou plnou nových dojmů, si sedl ke stolu a maloval.
Pokud dnes pohlédnete na jeho díla a víte, že malbu nikdy nestudoval, dojdete k poznání, jakého se mu dostalo daru od Boha. Václav si toho byl vědom, a nechtěl si toto umění nechat jenom pro sebe, chtěl ho předávat dál. Věřil, že postupným cvičením, lze tuto schopnost předat, komu jinému, než dětem ve škole. Na základě svých kreseb potom dětem zpestřoval výuku vyprávěním o dávné historii českých zemí.
Jeho nadání i všestrannému zájmu o historii, si brzo všiml řídící učitel Doubek. Snad pár jeho kreseb ukázal i některým členům školní rady, mezi nimi byl v té době i prof. Josef Švehla. Třeba tomu napomohlo i náhlé onemocnění spálou (epidemie) řídícího Doubka, a Václav je dočasně pověřen jeho zastupováním. Pak do jeho návratu přichází do klokotské školy suplovat profesor Karel Thir s kterým později tolik spolupracoval.
Nevíme, ale od těchto osobností je pro Václava pouhý krůček k seznámení s profesorem M. Kolářem, prof. Josefem Pekařem, ale i prof. Augustem Sedláčkem. Podle dobových dokumentů je nasnadě, že Václav J. K. Boušek, byl do roka znám zástupcům městské rady, i profesorům, kteří bádali v historii města.
Ujala se ho mladší dcera, sedmnáctiletá Tonka, zatímco její starší sestra Julie Šípová u stolu pikýrovala sako. Společně s otcem Václava přeměřili, aby vybrané oblečení mohli dokončit. Přitom se zákazníkem nezávazně hovořili. Václav se zmínil, že tu není dlouho. Má rád historii a chtěl by objevovat Staré město, kolébku slavných husitů, bohužel, zatím se ve městě moc dobře nevyzná.
Krejčí mu navrhl, že příště až přijde na zkoušku, může ho dcera Tonka Starým městem provést. Zná to tam jako nikdo, neboť se tam narodila a vyrůstala. Navíc, chodí pomáhat jeho ženě do obchodu parfumérie nedaleko Pražské brány. Z těchto procházek Starým městem se ale zrodila velká láska, které rodiče Niny nikterak nebránili. Není proto divu, že se také r. 1890 uskutečnila svatba...
