Student V. J. K. Boušek
Václav Boušek se narodil roku 1864 v Přehořově u Soběslavi, do učitelské rodiny. Byl vytouženým synem, neboť při jeho narození, kolem něho již pobíhaly čtyři starší sestry. Jeho dětství bylo proto velmi šťastné. Otec Augustýn na něho byl náležitě hrdý, ale i velmi přísný. Přál si, aby syn v budoucnu pokračoval v jeho stopách jako učitel.
Jakmile Václav vyrostl z batolecích let, brával jej otec do třídy mezi děti. Dostal i svou tabulku, na kterou si kreslil, později psal. Vašík poslouchal, cože to táta dětem vypráví a snažil se děti napodobovat. Proto není divu, že byl velmi bystrý, a když nastupoval, již „ouředně“, do školy svého otce, věděl toho mnohem víc, nežli děti ostatní. V té době se ještě učilo v němčině, četly i psaly texty frakturním písmem.
Malý Václav, se zatajeným dechem poslouchal zkazky o dobách, kdy krajem táhli husitské voje z Tábora, o mistru Janu Husovi, ale nejvíce ho přitahoval chytrý vojevůdce Jan Žižka. Jakmile se naučil číst, hltal kdejakou knihu, a zvlášť miloval obrázkové kalendáře. Měl v nich rád kresby od M. Aleše, nebo Mánesa. Potom vzal papír a obrázky si překresloval…
Ve 12 letech začal navštěvovat c. k. gymnázium v Jindřichově Hradci, kde už se již vyučovalo v českém jazyce. Snem Václava bylo, po dokončení absolvovat malířskou akademii v Praze nebo Vídni. Otevřená, kosmopolitní společnost druhé poloviny 19. století v Rakousko-Uhersku, vytvářela příznivé podmínky pro výtvarné umění.
Bohužel, po prvním roce studií, který mimochodem absolvoval s vyznamenáním, byl nucen přejít na měšťanku v Soběslavi. Důvodem byl odchod jeho otce na odpočinek, tudíž i nedostatek financí pro další studium.
Uvědomoval si, v jaké nouzi se nyní nachází jeho rodina a že na malířskou akademii může zapomenout. Poznal, že být učitelem, není stále žádné terno. Nezbývalo, než po gymnáziu začít navštěvovat učitelský ústav, tak jak si přál jeho otec.
Náhoda tomu chtěla, že se právě tady, blíže seznámil se stařičkým učitelem Josefem Lakmayerem, a o rok starším studentem Karlem Simbrunem. Oba dva, brzy rozpoznali, jaký má Václav dar od Boha a věděli, z jakých je poměrů. Václavovi proto nabídli, že ho budou sami učit kreslit a malovat.
Roku 1883 ukončil učitelský ústav v Soběslavi, aby mohl nastoupit jako podučitel v Tučapech. Bylo mu 19 let a měl před sebou roky povinného harcování po školách, aby nabyl zkušenosti. Někde učil jako podučitel, jinde jako suplent. Prošel školami v Nedvědicích, Malšicích, byl prozatímním správcem školy v Dlouhé Lhotě a Mlýnech u Choustníku.
Až konečně, po pár létech (1. 9. 1888), stanul jako 24letý podučitel v nově postavené obecní škole v Klokotech. Klokoty byly tehdy samostatnou obcí, která ležela ve stínu mohutných hradeb slavného husitského města Tábora. Budova bývalé školy se nachází proti chrámu Nanebevzetí Panny Marie, a dnes slouží jako farní dům, nazývaný "Emauzy".
Řídícím učitelem v klokotské škole byl pan Vojtěch Doubek, který školu spravoval se svou ženou Marií. Marie působila jako industriální učitelka, což obnášelo vyučování dívek v ručních pracích. Škola byla dvoutřídní a navštěvovalo ji kolem stovky děti nejen z Klokot, ale i okolních obcí (Všechova, Zahrádky, Svrabova, Hýlova a Náchoda)...
